Archivováno NK ČR

Tomek

Wácslaw Wladiwoj Tomek (1818-1905) patří mezi přední české historiky, ale také osobnosti politického života druhé poloviny 19. století. Pocházel z chudé rodiny a jeho otec byl obuvnický mistr. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové studoval v letech 1833-1835 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze filozofii a následně v letech 1835-1839 práva. Zároveň působil jako soukromý učitel v rodině literárního historika, etnografa a jazykovědce P. J. Šafaříka a také ředitele benediktinského panství Josefa Dáni, s jehož dcerou Ludmilou (1822 - 1868) se roku 1847 oženil. Manželství ale zůstalo bezdětné.

Po studiích nastoupil Tomek soudní a advokátní praxi, ale zároveň dále studoval historii a působil jako učitel dětí historika Františka Palackého. Ten jej doporučil pražskému magistrátu, který v té době hledal historika s právním vzděláním k sepsání dějin hlavního města (jeho Dějepis města Prahy ve 12 dílech byl vydán 1855-1901), a také roku 1840 Franzi hraběti von Thun-Hohenstein k uspořádání jeho archivu v Děčíně. Navázání kontaktu s Thuny bylo důležité pro Tomkovu pozdější politickou a akademickou kariéru. 1841 nastoupil k pražskému magistrátu, ale záhy na kariéru úředníka rezignoval a věnoval se historii a publicistice. Palacký mu svěřil redakční práce ve svých Geschichte von Böhmen, spolupracoval s novinářem Karlem Havlíčkem Borovským a dalšími osobnostmi českého národního života. 1845 sekretář české národní osvětové organizace a nakladatelského podniku Matice české.

Plán Tomkova jmenování spolupracovníkem zemského historiografa Palackého se statutem úředníka se neuskutečnil a bylo mu jen přiděleno místo pomocníka s nižším platem. 1848 vydal Dějiny pražské univerzity a ve dvou jazycích také gramatiku Krátká mluvnice česká /Kurzgefasste böhmische Sprachlehre für Böhmen, která se dočkala řady vydání.

Roku 1848 se Tomek zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze a v letech 1848-1849 zasedal jako poslanec na říšském sněmu. Zde stál na straně konzervativních a prohabsburských poslanců a odmítal demokratický radikalismus.  Po nastolení neoabsolutismu hájil vládní kurs, přispíval do provládního listu Vídeňský denník, kde se později stal členem redakce. Z politických důvodů se rozešel i se svými někdejšími přáteli (zejména s K. H. Borovským a načas také s Palackým). Za to mu však bylo roku 1850 umožněno s podporou ministra vzdělávání Lva hraběte Thuna uskutečnit studijní cestu do Německa a Francie. Po návratu byl jmenován mimořádným profesorem rakouské historiografie (1850, výuku zahájil 1851) a v roce 1860 se stal řádným profesorem.

Byl též politicky činný. Po pádu neobsolutismu zprostředkoval roku 1861 schůzku Jindřicha Jaroslava hraběte Clam-Martinice a F. L. Riegera, kde byla dohodnuta aliance české národní šlechty a liberálního vlasteneckého měšťanstva s cílem dosáhnout uznání státoprávního statutu Zemí koruny české. V roce 1870 zprostředkoval také setkání Clam-Martinice a Riegera se zástupcem Hohenwartovy vlády Albertem Schäfflem, na kterém byly dohodnuty základní rysy česko-rakouského vyrovnání (Fundamentální články). V letech 1861-1894 byl členem pražské obecní rady, v letech 1861-1876 poslancem českého zemského sněmu a od roku 1861 také poslancem říšského sněmu, kde ovšem o dva roky později v souladu s českou politikou složil mandát. V letech 1876 a 1889 byl opět zvolen poslancem říšské rady, ale záhy rezignoval. Císař František Josef I. jej v roce 1885 jmenoval doživotním členem panské sněmovny říšské rady.

V rámci univerzity usiloval o zrovnoprávnění českého národa s německým a roku 1882 byl zvolen prvním rektorem české části Karlo-Ferdinandovy univerzity (1885/86 opětovně). V 80. letech se zapojil do tzv. sporu pravost o Rukopisů královédvorského a zelenohorského a požadoval jejich nové vědecké přezkoumání. Když polemika získala charakter veřejné debaty, stal se signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů a vedl ostrý spor s T. G. Masarykem.

Tomek byl členem řady učených společností a akademií věd (1876 Vídeň, 1879 Petrohrad, 1881 Krakov, 1891 Praha) a nositelem mnoha čestných titulů (1889 předseda Královské české společnosti nauk. 1878 čestný měšťan Prahy, 1882 doktor honoris causa filozofické fakulty pražské univerzity).

Císař František Josef I. jej roku 1871 jmenoval vládním radou a později také nositelem vysoce prestižního Vyznamenání za vědu a umění. Roku 1888 mu byl udělen komturský kříž Řádu Františka Josefa a nejvyšším rozhodnutím ze 30. listopadu 1908 při příležitosti šedesátého panovnického jubilea Františka Josefa I. bez taxy povýšen do rytířského stavu s predikátem Ritter von/rytíř Tomek. Wácslaw Wladiwoj Tomek ale nikdy nepožádal o zhotovení majestátu, snad proto, že neměl potomky. Nikdy proto nezískal ani erb. Zemřel roku 1905 a byl pohřben na vyšehradském Slavíně.

                                                                   *

Županič, Jan. Neznámý rytíř Wácslaw Wladiwoj Tomek, In Řezník, Miloš (ed.), Historie a politika (1818-1905). Sborník příspěvků z 100. výročí úmrtí W. W. Tomka, Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006, s. 69-76, ISBN 80-7194-884-5.

 

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře