Zakladatelem tohoto velmi mladého rodu byl Václav Špaček (1840-1912), císařský rada, velkostatkář a držitel zlatého Záslužného kříže s korunou, jenž při příležitosti císařova šedesátiletého panovnického jubilea 30. listopadu 1908 získal bez taxy do šlechtický titul. Špaček měl v Praze velké stáje s koňmi, které poskytoval c. k. poštovní službě. Jeho (dnes již zbořený) dům se stájemi stál na Novém Městě Pražském na Petrském náměstí. Poštovním podnikáním získal velký majetek, který investoval do koupě velkostatků Xaverov a Kokořín.
V žádosti o zhotovení diplomu z 20. ledna 1909 Špaček požádal o udělení čestného titulu „šlechtic“ a predikátu „Swakow“, podle pozemku v jeho rodné Soběslavi, který byl déle než sto let nachází ve vlastnictví jeho rodiny. Protože ale udělení predikátu podle místních jmen nebylo v Rakousku možné, zvolil si po připomínce ministerstva přídomek „Starburg“. Do spodního pole svého erbu umístil zříceninu hradu Kokořín, jehož vlastníkem byl od roku 1894. V samotném textu majestátu však jméno stavby zmíněno není. Listinou z 1. února 1909 získal predikát Špaček šlechtic ze Starburgu (Špaček Edler von Starburg) a erb:
Červeno-stříbrně dělený štít. V horním poli je polovina stříbrného dvojocasého lva s červeným jazykem, který je v každém horním rohu štítu provázen zlatou poštovní trubkou otočenou náustkem dovnitř. Ve spodním poli stojí na zeleném zalesněném kopci zřícenina hradu v přirozených barvách. Je tvořena doleva rozpadlou hradební zdí, ze které vyniká vysoká okrouhlá věž zakončená ochozem na krakorcích a zděnou helmicí. K věži se přimyká palác proražený dvěma čtvercovými okny. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí stříbrný kůň mezi dvěma otevřenými červenými orlími křídly. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem FINIS CORONAT OPUS.
Václav Špaček šlechtic ze Starburgu byl také významným mecenášem. V obci Kokořín nechal postavit ve vsi školu a z Francie, od pozůstalých slavného malíře Václava Brožíka vykoupil jeho sbírku obrazů. Kromě slavného plátna Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, který byl umístěn na zámku v Kokoříně, daroval celou sbírku městu Praze.
Václav Špaček měl dva syny a dceru Boženu (1869-1936), provdanou za MUDr. Otakara Doubala (1858-1893). Starší syn Václav Alfons (1867-1905) ale zemřel ještě před otcovou nobilitací. Jeho synové Václav Jan Maria (1899-1975) a Jiří (1901-1940) zdědili po svém dědovi statek Xaverov. Václav Jan zde koncem 30. let založil chov sportovních koní se záměrem vybudovat zde malé plnokrevné stádo. Po roce 1948 byl rodině velkostatek zabaven a chov koní převzal státní statek. Zatímco Jiří zemřel bez potomků, linie jeho bratra Václava Jana žije dodnes a její příslušníci jsou usazeni v USA a České republice.
Dědicem Kokořína se stal mladší syn nobilitovaného Václava Špačka, Jan (1877-1945). Ten také změnil otcovu původní ideu rekonstruovat hrad v jeho středověké podobě a přeměnil jej i v rodinný památník. Na hradě nechal zbudovat i tzv. nový palác, který byl v prvé řadě určen k vystavení Brožíkova obrazu Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, a sloužil také jako obydlí hradního klíčníka. V přízemí starého paláce vznikla Špačkovská hřbitovní kaple s nikami pro urny s popelem. On sám ani většina členů rodiny zde však pohřben není. Jejich ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze.
Náročnou přestavbou se Jan Špaček zadlužil a musel velkostatek Kokořín, zmenšený ovšem pozemkovou reformou, roku 1932 prodat. Hrad si však ponechal. Jan Špaček byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Jarmilou Soukupovou (1887-1926), jejíž sochu od Josefa Kalvody nechal umístit na průčelí nového paláce, měl dceru Hanu (1907-1969) a syny Václava (1905-1945) a Jarmila (1908-1954). Václav se roku 1930 oženil v Santiagu de Chile s Marií Valdés (1905-1980), se kterou měl dvě dcery, a roku 1945 tragicky zahynul v Puerto Valparaiso. Dědicem Kokořína se tak stal mladší Jarmil, od roku 1940 ženatý s Taťánou (1921-2000), dcerou akademického malíře Josefa Soukupa. V manželství se narodili tři synové a dvě dcery. Roku 1950 byl hrad Kokořín s přilehlými nemovitostmi (zejména hostincem pod hradem) Špačkům vyvlastněn.
Po roce 1989 požádala rodina o restituci rodového majetku a po delším soudním sporu byl hrad Kokořín roku 2006 Špačkům navrácen.
Brožovský, Miroslav, K opravě a stavební úpravě hradu Kokořína, in: Památky středních Čech, s. 74-95.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha : Agentura Pankrác, 2006.
