Archivováno NK ČR

Slatin

Jedním z nejslavnějších Rakušanů 19. století byl Rudolf Slatin (1857-1932), ve světě známější jako Slatin paša. Pocházel z židovské rodiny po generace usazené ve východočeském Heřmanově Městci, kde jeho předkové údajně plnili funkci dvorních židů knížat Kinských. Pokřtít se nechal roku 1838 Rudolfův otec, který také z Čech přesídlil do Vídně.
 
Rudolfa již od mládí přitahovala cizina, zejména exotická Afrika, a v letech 1875-1876 se zúčastnil vědecké výpravy do Egypta a Súdánu. Po návratu se jako c. k. důstojník v záloze zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, ale ještě roku 1878 se vrátil do Egypta. Zde záhy prokázal vynikající organizační a velitelské schopnosti a proto jej britský generál v egyptských službách Charles George Gordon jmenoval roku 1879 nejprve guvernérem v Daře a následně roku 1881 generálním guvernérem západosúdánského Dárfúru. Zde se po vypuknutí mahdistického povstání Slatin řadu měsíců úspěšně bránil přesile rebelů, ale roku 1883 byl přinucen ke kapitulaci a vzdal se samotnému mahdímu Muhammadu Ahmadovi bin Abdalláhovi (1844-1885). Ten s ním zpočátku jednal velmi slušně, ale když se pokusil uprchnout, nechal mu nasadit okovy. V mahdistickém vězení strávil Slatin více než deset let. Teprve roku 1895 se mu podařilo utéct a dostat se do Egypta, kde mu chedív Ismaíl udělil titul paši. Své zážitky Slatin později vylíčil v knize „Feuer und Schwert“ (Oheň a meč), která se záhy stala bestsellerem.
 
Pro své zkušenosti v boji s mahdím byl krátce po návratu povolán do anglo-egyptského generálního štábu. Mimořádně se vyznamenal během Kitchenerova tažení roku 1898, jež vyvrcholilo bitvou u Umdurmánu 2. září téhož roku, po níž mahdistický stát přestal existovat. Slatin za svůj podíl na vítězství získal vysoké turecké řády – stal se velkodůstojníkem řádu Medžidie a komandérem řádu Osmanie – a jako jediný důstojník nebritského původu povýšen do hodnosti heva (generálmajora). Královna Viktorie jeho zásluhy ocenila komandérským křížem s hvězdou řádu Svatého Michala a Jiří a udělila mu titul sir. Výjimečným uznáním Slatinova hrdinství bylo udělení nejvyššího britského vyznamenání za statečnost, Viktoriina kříže, který jinak nebyl určen pro cizince. Kromě toho byl záhy nato vyznamenán řadou jiných (zejména německých) řadů.
 
Po Slatinově povýšení do britského rytířského stavu se Rakousko-Uhersko ocitlo v prekérní situaci. Císař sice Slatinovi již krátce po útěku ze zajetí roku 1895 udělil komturský kříž s hvězdou řádu Františka Josefa, později ale odmítl uznat jeho zahraniční šlechtictví, protože jej v rozporu se zákony monarchie přijal bez jeho souhlasu. Proto na návrh ministra zahraničí Agenora hraběte Goluchowského a rakouského premiéra Františka hraběte Thuna generálovi udělil při příležitosti odchodu do výslužby nejvyšším rozhodnutím ze 6. března 1899 rytířský titul bez taxy. Listinou z 31. května téhož roku pak získal erb, který byl celý odkazoval na jeho africká dobrodružství:
 
Černo-stříbrně polcený štít. V pravém poli vyrůstá z půdy v patě štítu palma – vše zlaté. V levém poli stojí na zeleném trávníku červený lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč se zlatým jílcem a záštitou, v levé železná otevřená pouta. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá nahý Arab s bílou bederní rouškou držící v pravé ruce dolů skloněný meč se zlatým jílcem a záštitou, v levé oštěp se železným hrotem a kožený kulatý štít. Klenotem na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly je červený lev ze štítu. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Festina lente.
 
Slatin Paša ale do výslužby neodešel. Naopak. Na naléhání svých nadřízených přijal roku 1900 úřad generálního inspektora anglo-egyptského Súdánu a byl jmenován generálmajorem egyptského generálního štábu v Chartúmu, kterou zastával až do vypuknutí první světové války roku 1914. Šlo o mimořádné ocenění jeho schopností, které nezůstalo nepovšimnuto ani v podunajské monarchii. Nejvyšším rozhodnutím z 24. října 1906 proto František Josef povýšil Rudolfa rytíře Slatina do stavu svobodných pánů a zároveň ze zvláštní milosti rozšířil tento titul i na jeho bratra Heinricha (1855-1929), tajného radu a sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí. Listinou z 27. července 1907 pak byl bratrům udělen erb, v detailech se odlišující od znaku z roku 1899:
 
Polcený štít. V pravém černém poli vyrůstá z půdy v patě štítu palma – vše zlaté. Levé pole je zlato-stříbrně dělené červeným břevnem. V horním poli se vidí černé váhy v rovnováze nad modrou hvězdou. V dolním pak stojí na zeleném trávníku červený lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč se zlatým jílcem a záštitou, v levé železná otevřená pouta. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní jsou dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá černý kůň. Klenotem na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly je červený lev s mečem v pravé tlapě. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Festina lente.
 
Nedlouho po nobilitaci byl Rudolf svobodný pán Slatin Paša odměněn i titulem tajného rady, nejvyšší hodností Rakousko-Uherska. Oženil se až krátce před vypuknutím první světové války. V červenci 1914 se jeho ženou stala Alice svobodná paní Rambergová (*1873), původem z důstojnické rodiny. Roku 1916 se jim pak narodila dcera Anna Marie. V letech 1914-1918 byl baron Slatin vedoucím sekce válečných zajatců při rakouském Červeném kříži.
 
Rudolfův bratr Heinrich byl později jmenován pokladníkem řádu Františka Josefa. Od roku 1882 byl ženatý s Auguste Plattovou a roku 1884 se jim narodil syn Augustin. Byl důstojníkem c. a k. dělostřelectva a roku 1912 se jeho manželkou stala Irene Riedelová. Rod pokračoval prostřednictvím jejich syna Heinricha (*1912).
 
 
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950, s. 124-125.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
 
 
 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Slatin (1899)rytíř Slatin (1899)176.39 KB
sv. pán Slatin (1907)sv. pán Slatin (1907)190.86 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře