Archivováno NK ČR

Skála ze Zhoře

Skálové ze Zhoře jsou starou patricijskou rodinou připomínanou již v 15. století ve Vodňanech. Později členové rodu patřili k předním píseckým rodinám. V první polovině 16. století byl jeho nejvýznamnějším členem Pavel, člen písecké městské rady, který také získal erb a predikát ze Zhoře a to snad od některého z palatinů. Z jeho několika dětí dosáhl největšího věhlasu Adam (†1610). Usadil se v Praze, kde získal dům nedaleko staroměstského kostela sv. Martina ve zdi, a oženil se s Benignou Mendlovou z Krumlova. Zastával úřad registrátora desk zemských. Adam měl devět dětí, ze kterých nejvíce vynikl Pavel (1583–1640). Po studiích na univerzitě ve Wittenberku se roku 1604 usadil v Žatci, kde se oženil s příbuznou primátora Maxmiliána Hošťálka z Javořic a získal měšťanské právo. Roku 1618 se odstěhoval do Prahy, kde pravděpodobně protekcí získal místo úředníka direktorské vlády. Po zvolení Fridricha Falckého českým králem, působil jako úředník královské kanceláře, se kterým také odešel do emigrace. Roce 1622 ze služeb „zimního krále“ odešel. Podařilo se mu zachránit část rodového majetku a usadil ve v saském Freibergu, kde se zabýval literární činností. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou Historie církevní a Historie česká. Příslušníci Adamovy linie byli protestanti a po Bílé hoře, resp. po vydání Obnoveného zřízení zemského, zřejmě všichni odešli z Čech.

Kromě protestantské linie ale existovala ještě katolická, kterou založil bratr či strýc Adama Skály neznámého jména. Syny tohoto Skály byli Jan František(†1643) a Václav. Oba studovali na Karlově univerzitě, kde se Jan František roku 1585 stal bakalářem svobodných umění. Později se stal pražským měšťanem a za stavovského povstání bojoval v císařské armádě v pluku knížete Karla z Lichtenštejna. Později byl členem různých komisí a získal nemalý majetek nákupem domů po emigrantech. Již roku 1621 získal za 2500 kop míšeňských dům U zlatého medvěda řídící se majestátem (tj. svobodný, bez poplatků a daní, obvykle s právem svobodného prodeje nápojů), konfiskovaný jeho švagrovi Jakubu Hufnagelovi, dvorskému malíři a malostranskému měšťanovi. Císařskou rezolucí z března 1623 byla prodejní částka zvýšena na 4000 kop míšeňských, ale další rezolucí z listopadu 1627 pak opětovně snížena na původní sumu jako uznání Skálových služeb ve vyhledávání statků, které patřily rebelům. O necelý rok později, v květnu 1628, Jan František koupil za 3000 zl. další dům č.p. 412 U Zborků na Starém Městě ve Svatohavelské čtvrti od plnomocníků emigranta Bernarda Karbana z Volšan. Šlo zřejmě o spekulaci, protože nemovitost ještě v září toho roku prodal za 3000 kop míšeňských. S (pravděpodobně druhou) manželkou Ludmilou z Jizbice také vyženil novoměstský dům Na Poříčí č.p. 1039. Jan František měl dva syny: Dětřicha, který zemřel bezdětný roku 1660, a Jana Viléma (†1675), jenž studoval na pražské univerzitě také filozofii a práva. Zde ho také zastihlo obležení pražských měst roku 1648. Stal se členem staroměstské svobodné setniny a během bojů utrpěl popáleninu tváře. V uznání zásluh svých i svého otce byl dne 6. dubna 1661 povýšen do starého rytířského stavu Království českého a byl mu potvrzen erb:

Polcený štít. Pravé pole je pětkrát šikmo zlato-modro-stříbrno-modro-zlatě dělené se zlatou hvězdou v modrých polích. V levém stříbrném poli se vidí polovičný červený orel. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě křídla, obě rozdělené modrým břevnem se zlatou hvězdou, pravé šikmo červeno-stříbrně, levé kosmo zlato-červeně.

Jan Vilém Skála ze Zhoře se roku 1674 oženil s Ludmilou Františkou ze Žampachu, ale již následujícího roku zemřel jako poslední mužský člen rodu Skálů ze Zhoře. Posledním potomkem rodu Skálů po přeslici byla jeho dcera Ludmila.

ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ, díl XXIII.

NáhledPřílohaVelikost
Skala.jpgSkala.jpg135.19 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře