Archivováno NK ČR

Schnapper (1880)

Schnapperové patří mezi velmi rozvětvené židovské rodiny, jejichž několik větví bylo během druhé poloviny 19. století povýšeno do šlechtického stavu. Jako první známý člen rodiny se roku 1530 připomíná Slom (Salomon) Geldhäuser, syn Meiera řečeného Tlustého von Winnek zum Spiegel, příslušník židovské komunity ve  Frankfurtu nad Mohanem. Okolo roku 1700 členové této rodiny, obývající zde domy U Lampy (Zur Leuchte) a U žluté růže (Zur gelben Rose), přijali jméno Schnapper užívané dodnes.
 
Pozdější šlechtické linie pochází z větve Geldhauser řečené Schnapper. Jejím předkem byl směnárník Wolf Amschel Schnapper (zemř. 1727), jinak řečený U Lampy (Zur Leuchte), respektive jeho čtvrtý syn Salomon Wolf (zemř. 1769). Jeho syn Wolf Salomon (1728-1811) je přímým předkem jak pozdějších Schnapperů, tak baronů Rothschildů. Byl směnárníkem a působil jako dvorní faktor Sasko-Meiningenského vévodství, díky čemuž získal nemalý majetek.
 
Roku 1752 se oženil s Bellou Gansovou, se kterou měl celkem osm dětí. Dcera Gütle (1753–1849) se roku 1770 provdala za bankéře Mayera Amschela Rothschilda (1744-1812), zakladatele bankovního domu Rothschild. Věnem od svého otce dostala 2400 zlatých, nemalý kapitál, který umožnil jejímu manželovi rozvinout velkorysejší podnikatelskou činnost. Nejpozději od této doby byly rodiny Schnapperů a Rothschildů v úzkém kontaktu a při podnikání velmi často spolupracovaly.
 
Gütlin bratr Mayer Wolf (1757-1821) byl zámožným obchodníkem, ale vzestup rodiny je spojen až s jeho syny. Dvě šlechtické linie pochází od druhorozeného Salomona Mayera (1786-1859), směnárníka ve Frankfurtu. Roku 1821 se oženil s Henriette Wormsovou (1803-1879), původem z velmi vlivné frankfurtské rodiny, také úzce spřízněné s Rothschildy. Jeho nejstarší syn Mayer Arthur (1822-1886) byl roku 1865 povýšen do rytířského stavu, druhorozený Moritz (1824-1890) pak roku 1879 získal baronát s predikátem Schnapper z Wimsbachu.
 
Předkem starší rytířská linie je Anton (1790-1870), starší syn Mayera Wolfa. Pozdější obchodník a směnárník získal své první zkušenosti ve frankfurtském podniku rodiny Rothschildů, do kterého se provdala jeho teta. Později se stal tichým společníkem podniku svého otce. Již na počátku 20. let 19. století se ale přestěhoval do Vídně, kde se oženil s Marií (1800-1883), dcerou Wilhelma šlechtice z Wertheimsteinu a potomkem jedné z nejstarobylejších a nejvznešenějších židovských rodin. Po zisku povolení k trvalému pobytu v císařské metropoli mu bylo roku 1824 uděleno i povolení k provozování velkoobchodu ve Vídni. Antonův podnik se postupně stal zdejší největší směnárnou a až do svého zrušení roku 1860 byl provázán s řadou bankovních ústavů. Není proto překvapivé, že byl jmenován do bankovního výboru rakouské Národní banky. Anton Schnapper hrál také významnou roli ve společenském životě Vídně i její židovské obce a již roku 1829 podepsal statuta synagogy v centru města. Zemřel ve Vídni roku 1870. Jeho manželka Marie získala mimořádné zásluhy jako aktivní členka kuratoria Všeobecného rakouského židovského institutu pro hluchoněmé, kde působila v letech 1854-1871. Po Antonově smrti se odstěhovala k synovi do Paříže.
 
Syn Antona a Marie, Maximilian (1823-1900), zpočátku působil jako prokurista ve vídeňské firmě Wertheimsteins Sohn. Byl známou vídeňskou osobností, ale již roku 1867 se přestěhoval do Paříže (rakouské občanství si však ponechal). Ve Francii se etabloval zakotvil jako bankéř a zabýval se i projekty investic na Blízkém východě. Má nemalou zásluhu na hospodářském rozmachu Evropy ve druhé polovině 19. století. Jeho zásluhy byly postupně odměněny francouzským řádem Čestné legie (rytíř) a osmanským řádem Medžidije IV. třídy. Rakouský panovník jej pak ocenil rytířským křížem řádu Františka Josefa. Podobně jako jeho matka se i Max významně angažoval v charitativních organizacích a stal se viceprezidentem rakousko-uherského Pomocného spolku (Hilfsverein) v Paříži. Za tyto dobročinné aktivity byl nejvyšším rozhodnutím ze 17. května 1880 vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy, na jehož základě požádal o nobilitaci. Listinou z 29. října 1880 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Schnapper (Ritter von Schnapper) a byl mu udělen erb. Jeho klenoty byly inspirovány erbem šlechticů Wertheimerů z roku 1792, z něhož kterého pocházela jeho matka:
 
Ve zlatém štítě černý orel s červenými jazyky, přes kterého je položen modrým hrot, v němž na zlatém pahorku stojí zlatý kohout s červenou zbrojí a jazykem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla, přední černé se zlatou krokví provázenou třemi routami (2:1), zadní zlaté. Z levé přílby s modro-zlatými přikrývadly vyrůstá zlatý jelen-desaterák. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Esse non videre. 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Schnapper (1880)rytíř Schnapper (1880)190.59 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře