Archivováno NK ČR

Scheidlern

Předky rodu Scheildlernů byli Matthias a Michael Scheidlerové, kterým císař Matyáš udělil listinou danou v Praze 29. února 1616 erb:
 
Dělený štít. V horním zlatém poli vyniká od dělící čáry červená orlice, dolní pole je pětkrát černo-stříbrně kosmo dělené. Na štítě stojí korunovaná kolčí přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí červená orlice.
 
Potomkem jednoho z nich byl František (†1682), doktor obojího práva, jenž od roku 1644 působil jako rada apelačního soudu v Praze. Patřil k nové vlně vysoce kvalifikovaných právníků, kteří v této instituci zasedli po její reformě roku 1628. Za švédského obléhání pražských měst roku 1648 vstoupil do řad svobodně setniny a po celou dobu bojů se choval velmi udatně. Vyznamenal se zejména během velkých útoků vojska falckraběte Karla Gustava v říjnu 1648 a při bránění a následných opravách velkého průlomu v novoměstských hradbách.
 
Po skončení války se stal členem řady komisí a roku 1649 byl jmenován dvorním kancléřem krále Ferdinanda IV., při jehož volbě a korunovaci na římského krále roku 1653 byl přítomen. Za své služby habsburskému domu byl 7. července 1654 povýšen do starého rytířského stavu Království českého, místo dosavadního příjmení získal predikát ze Scheidlern (von Scheidlern) a byl mu polepšen erb:  
 
Modro-černě čtvrcený štít se zlato-stříbrně děleným srdečním štítkem. V jeho horním poli roste od dělící čáry červená korunovaná orlice se stříbrnými břevny na křídlech (na pravém šikmým a na levém kosmým), ve spodním poli jsou tři šikmá černá břevna. V prvním a třetím poli hlavního štítu je nad tekoucí řekou zelené trojvrší se zelenou palmou na prostředním kopci. Ve druhém a třetím poli se vidí stříbrná obrněná ruka ozdobená vavřínovým věncem, která drží meč se zlatým jílcem a záštitou. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby, pravá s černo-zlatými a levá s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je doleva obrácená červená orlice z horního pole štítku, na levé je stříbrno-červeně dělený dvouocasý korunovaný lev s mečem se zlatým jilcem a záštitou v pravé tlapě.
 
František ze Scheidlern koupil roku 1657 statky Kácov a Chabeřice, roku 1664 Liběchov a Sukorady a později získal též Kostelec a Cítov. Postupně zastával všechny zemské úřady vyhrazené příslušníkům rytířského stavu. Od roku 1663 byl purkrabím Hradeckého kraje, o rok později se stal podkomořím a roku 1670 nejvyšším písařem Království českého, jímž byl až do své smrti. S BArborou Mnišovskou ze Sebuzína měl dceru Polyxenu (1643-1717), provdanou Hartmannovou z Klarsteina a dva syny, ze kterých mladší Bernard František (1652-1671) zemřel svobodný.
 
Starší syn Ferdinand Kryštof (†1696) po absolvování univerzitních studií vstoupil do státní služby, stal se císařským radou a v letech 1677–1685 byl hejtmanem Menšího Města pražského. Roku 1679 byl jmenován přísedícím zemského soudu, později místodržitelským radou, roku 1685 purkrabím Královéhradeckého kraje a roku 1691 do své smrti byl českým podkomořím. Protože neměl mužské dědice, rozdělil své statky mezi čtyři neprovdané dcery. Jím rod po meči vymřel.
 
Majetek posledního rytíře ze Scheidlern rozdělený mezi jeho dcery nebyl zrovna malý a stál na počátku vzestupu všech rodů, do kterých se přivdaly jeho dcery. Nejstarší Marie Josefa (1679-1715) se roku 1697 stala manželkou Jana Huberta rytíře Hartiga (1671?-1741), od roku 1700 svobodného pána a od 1725 hraběte. Druhorozená Marie Terezie (1684-1709)z otcova majetku zdědila středočeská panství Veltrusy, vesnice Dědibaby, Jeviněves, Křivousy a Ouholice a část Bukolu, Chržína, Podhořan a Spomyšle, se roku 1698 provdala za rytíře Václava Antonína Chotka(1674-1754), pozdějšího barona (1702) a hraběte (1723) Chotka z Chotkova a Vojnína. Společensky nejvýše vystoupila Kateřina, jež se roku 1703 stala manželkou Jana Františka hraběte Čabelického ze Soutic (1678-1754), c. k. komořího a tajného rady. Manželem Marie Františky (1692-1712) byl od roku 1708 František Mikuláš svobodný pán (od 1721 hrabě) Hartmann z Klarsteina. Nejmladší Antonie Josefa (1694-1776) se pak roku 1709 stala ženou Jana Jáchyma rytíře Pachty z Rájova (1676-1742), od roku 1701 svobodného pána a od roku 1721 hraběte.  
 
ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.  
CERMAN, Ivo, Chotkové. Příběh úřednické šlechty, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008.

NáhledPřílohaVelikost
Scheidler (1616)Scheidler (1616)131.84 KB
ze Scheidlern (1654)ze Scheidlern (1654)519.66 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře