Archivováno NK ČR

Schebl z Krvavé Skály (z Bluttigenfelsu)

Zakladatel rodu Karel Ferdinand Schebl pocházel z pražské, zřejmě staroměstské měšťanské rodiny. Jeho příbuzným, možná otcem, zřejmě byl Jakub Šebl, který roku 1630 koupil za 750 kop míšeňských dům čp. 156 U černého hada na Starém Městě pražském ve Svatolinhartské čtvrti. Karel Ferdinand studoval od listopadu 1642 – nejprve na filozofické fakultě, kde v květnu 1644 dosáhl hodnosti bakaláře, a od roku 1645 byl posluchačem práv. Za švédského obléhání pražských měst byl členem studentské legie a jako její furýr se staral o zásobování. Účastnil se ale také všech výprav a útoků proti nepříteli a při jedné z potyček byl raněn do nohy tak vážně, „takže o jeho zase povstání slabá naděje byla“. Za své zásluhy získal 17. srpna 1649 český vladycký stav s predikátem z Krvavé Skály, německy vom Bluttigen Felß, a byl mu udělen erb:

Štít černo-stříbrně šachovaný. V patě štítu skála, dole zelená a stříbrná s jeskyní, nahoře červená ("jako krví skropená"). Na skále stojí zlatý korunovaný dvojocasý lev držící v pravé tlapě hořící granát. Na štítě spočívá korunovaná kolčí přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy, pravý dělen stříbrno-červeně, levý černo-modře, mezi nimi rostoucí lev ze štítu držící v pravé tlapě hradební korunu.

Za potomka Karla Ferdinanda Schebla z Krvavé Skály se pokládal jindřichohradecký rodák c. a k. plukovník František Schöbl (1868-1937), syn dr. Eduarda Schöbla a vnuk Jana Schöbla. V dubnu 1915 se stal velitelem c. a k. pěšího pluku č. 21, se kterým se vyznamenal za těžkých bojů na východní frontě v květnu 1915. Když se rakousko-uherský zastavil, plukovník Schöbl zasáhl osobně v přední linii a podařilo se mu akci přivést ke zdárnému konci. Během boje ale vedle něj vybuchl ruský granát, který mu způsobil trvalou poruchu sluchu, a utrpěl také průstřel lýtka. Ale vytrval v boji až do konce útoku a teprve pak se nechal odsunout na obvaziště. Za tyto hrdinské činy získal Schöbl 17. srpna 1918 rytířský kříž řádu Marie Terezie a s ním automaticky také prosté šlechtictví. Na základě řádových statut požádal František von Schöbl o povýšení do stavu svobodných pánů s predikátem z Blutigenfelsu (vom Blutigenfels), jenž byl udělen jeho předkovi Karlu Ferdinandovi. Průkazné dokumenty ale předložit nemohl, protože příslušné matriky byly zničeny při požáru. Jak plukovník Schöbl tvrdil, predikát podle rodinné tradice odložili již synové nobilitovaného, protože si na živobytí vydělávali jako truhláři. Taxu za predikát a diplom uhradil, ale než ale stačila být žádost vyřízena a příslušná nobilitační listina vyhotovena, došlo k rozpadu Rakousko-Uherska a císař Karel I. odešel do exilu.

Po vzniku Československa vstoupil František Schöbl do služeb československé armády a již 25. listopadu 1918 se stal velícím generálem na Slovensku, kde probíhaly ostré boje o hranice nové republiky. Ve válce s Maďary se mu podařilo ovládnout téměř celé území, které dohodové státy přiřkly Československu. Roku 1919 byl, již v hodnosti generálmajora, jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství pro Slovensko. Po penzionování žil v Čechách a zemřel v Českých Budějovicích. Z manželství s Vilemínou Singuerovou (1888-?) měl tři děti: syny Jindřicha (*1903) a Františka (*1908) a dceru Marii (*1912).

ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
Almanach českých šlechtických rodů, vyd. POUZAR, Vladimír – MAŠEK, Petr – MENSDORFF-POUILLY, Hugo – POKORNÝ, Pavel R., Praha: Martin, 2007.

NáhledPřílohaVelikost
Schebl.jpgSchebl.jpg139.83 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře