Archivováno NK ČR

Schabitz von Löwinfeld

Autor: Michal Fiala
 
Heinrich Schabitz (1761-1823) se narodil roku 1761 ve Velké Losenici u Žďáru nad Sázavou v rodině s vojenskou tradicí. Do armády vstoupil 5. ledna 1781 jako kadet v 2. pluku polního dělostřelectva. První válečné zkušenosti získal během války s osmanskou říší v letech 1788 – 1789, kdy se jako podporučík 1. dělostřeleckého pluku podílel na dobytí Šabace (24. dubna 1788) a účastnil se bitvy u Pančeva, následujícího roku při obléhání Bělehradu velel plovoucí baterii. Během tažení do rakouského Nizozemí roku 1793 obsazeného vojsky revoluční Francie se nadporučík (od 1. června 1793) Schabitz proslavil při obraně flanderského přístavu Nieuport vystaveného těžkým útokům nepřátel, když přesvědčil plukovníka Wurmba velícího posádce sestavené z vojáků hessenského kurfiřta, aby upustil od úmyslu se stáhnout z města. Sám převzal velení baterie devíti lehkých kanonů, k jejichž obsluze vycivčil muže z řad civilního obyvatelstva, takže následný hlavní útok (25. října 1793) byl odražen a Francouzi byli nuceni od Nieruportu odtáhnout. 7. července 1794 mu byl na 35. řádové promoci udělen rytířský kříž řádu Marie Terezie. Účastnil se i dalších tažení během válek s Francií včetně blokády Mantovy, bitev u Ulmu a Slavkova a dalších, při tažení roku 1809, už v hodnosti majora, působil v generálním štábu v bitvách u Aspern a u Znojma.
Po uzavření mírové smlouvy byl roku 1813 jmenován velitelem dělostřelectva pražské posádky, následujícího roku v hodnosti podplukovníka velel dělostřelectvu posádky porýnské pevnosti Hüningen. Při tažení roku 1815 velel dělostřelectvu prvního armádního sboru, posléze, po zřízení okupačního sboru pro Francii, mu bylo svěřeno velení veškeré artilerie. Po návratu z Francie plukovník von Schabitz požádal v souladu se stanovami řádu Marie Terezie o povýšení do stavu svobodných pánů, k čemuž došlo listinou danou ve Vídni 18. října 1819, kterou mu byl rovněž udělen predikát svobodný pán Schabitz z Lewinfeldu (Freiherr Schabitz von Löwinfeld) a erb:
 
Čtvrcený štít. 1. a 4. v červeném dvě zelené větve zkřížené do podoby věnce. 2. a 3. v modrém zlatý lev s červeným jazykem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. větve ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná; II. lev ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná, modro – zlatá; III. tři pštrosí pera, červené, zlaté, modré; přikrývadla modro – zlatá.
 
Po dvaačtyřicetileté službě zemřel Heinrich svobodný pán Schabitz von Löwinfeld v hodnosti plukovníka 5. dubna 1823 ve věku 62 let ve Vídni.
 
 
Wurzbach, Constant von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. XXIX. Bd., Wien 1875, s. 23-24.

NáhledPřílohaVelikost
Schabitz z LöwinfelduSchabitz z Löwinfeldu191.79 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře