Archivováno NK ČR

Sachs ze Sachsenhallu

Leopold Sachs (1848-1920) se narodil ve Vídni, ale jeho rodina měla kořeny v židovské obci jihomoravského Mikulova, odkud pocházeli i jeho rodiče. Otec Jakob (1812-1878) byl obchodníkem se sukny a kromě Leopolda měl se svojí ženou Annou rozenou Reissovou (1821-1891) ještě nejméně jedno dítě, syna Armina (1863-po 1913).
Leopold vystudoval obchodní školu, po jejímž ukončení nastoupil jako účetní praktikant do velkoobchodu Maxe Springera. Záhy si získal plnou důvěru svého šéfa a za poměrně krátkou dobu se vypracoval do pozice prokuristy, kterou zastával až do svého penzionování. Nebyl ale jen obyčejným úředníkem, jménem firmy vyjednával i řadu důležitých a nákladných obchodů. Kromě postu prokuristy zastával i řadu jiných funkcí. Určitý čas byl zástupcem firmy v zahraničí a Springerův lihovar v Paříži řídil s takovým úspěchem, že jej majitel roku 1878 přeložil na centrálu do Vídně a pověřil ho nejvyšším vedením všech průmyslových odvětví svého podniku. Byl také zástupcem závodu v některých akciových společnostech, do kterých Springer investoval svůj kapitál. Šlo doly na kamenné uhlí ve slezském Jaworznu, jejímž byl viceprezidentem, rakouskou severozápadní paroplavební společnost, hnědouhelné doly v západočeských Citicích a cukrovar v Sadské, kde zastával funkci správního rady.
Sachs se mnoha ohledech významně zasloužil o vzestup rakousko-uherského hospodářství, ale zároveň byl známý svými dobročinnými akcemi. Podnikal je jednak z titulu své funkce (jako vedoucí filantropického oddělení Springerova podniku), ale především jako soukromník. Celkem 50 000 korun daroval spolku pro bezplatné stravování osob s plicními chorobami, na zřízení sanatoria pro léčení tuberkulózy a na Zaopatřovacímu domu a špitálu židovské náboženské obce, na podporu umění pak poskytl dalších 20 000. Za tyto zásluhy byl 7. září 1902 odměněn titulem císařského rady a 14. února 1904, získal řád Železné koruny III. třídy.
Nejvyššího ocenění se ale dočkal roku 1912. Tehdy c. k. ministerstvo kultu a vzdělávání doporučilo Sachsovo povýšení do šlechtického stavu na základě velkorysého daru 300 000 korun rakouské Státní galerii. Nejvyšším rozhodnutím ze 14. února 1912 císař František Josef I. návrh schválil, zároveň ale nařídil, že je povinen zaplatit plnou taxu za nobilitaci.
Měsíc po povýšení požádal von Sachs o listinu a predikát. Přiložil samozřejmě návrh erbu a také hesla, jehož schválení spadalo do kompetence ministra vnitra. Původně požadovanou devízu UND WÄR ICH DER LETZTE ale sám ještě před konfirmací změnil. Listinou z 25. března 1912 získal predikát Sachs šlechtic ze Sachsenhallu (Sachs Edler von Sachsenhall) a erb:
Zlato-červeně zvýšeně dělený štít. V horní polovině je rostoucí černá orlice s červeným jazykem a zlatou zbrojí, ve spodní stříbrná kotva, přes kterou je přeložen mlátek a želízko – vše zlaté. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice ze štítu. Pod štítem je stříbrná páska s červeným heslem IN TREUE STARK.
Protože Leopoldovo manželství s Idou Lanzingerovou (1853-1939) zůstalo bez potomků, požádal 3. února 1913 panovníka o povolení přenést své šlechtictví na synovce Leopolda Waltera Sachse (1898-?), studenta prestižního gymnázia U Skotů (Schottengymnasium) ve Vídni. Leopold Walter byl jediným synem Leopoldova mladšího bratra Armina.
Armin se do Vídně přestěhoval roku 1901 z Neurode (dnes Nowa Ruda) v pruském Slezsku, protože se zde stal vedle Franze Rudopha a dr. Bruna von Pollak společníkem firmy A. Rudoph sídlící v Neubau, sedmém okrese císařské metropole. Podnik měl pět továren ve Vídni, v Friedau a Oberwaltersdorfu v Dolních Rakousích, v Jindřichově Hradci v Čechách a v severomoravské Bílčici a podíl na něm zajišťoval Arminu Sachsovi mimořádně vysoký životní standart. Protože žádost doporučilo jak dolnorakouské místodržitelství, tak c. k. ministr vnitra baron Heinold, František Josef 3. května 1913 zvláštní milosti pod podmínkou uhrazení tax přenesení šlechtictví, erbu a predikátu na Leopolda Waltera povolil. Diplom byl vydán 4. června 1913.

NáhledPřílohaVelikost
Sachs von Sachsenhall (1912, 1913)Sachs von Sachsenhall (1912, 1913)208.28 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře