Archivováno NK ČR

Redlich z Vežeg, z Věžeg

Moravský velkoprůmyslník, velkostatkář a spolumajitel statků Vežky a Zborovice u Kroměříže a spolumajitel pivovaru Kuffner & Redlich Gustav Redlich (1852-1908) byl významnou osobností přelomu století. Za své zásluhy při smiřování Čechů a Němců na Moravě a za poskytnutí humanitárních darů v celkové hodnotě 1 milionu korun jej císař František Josef I. 28. srpna 1902 bez taxy povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 22. října 1902 získal právo psát se Redlich šlechtic z Vežeg (Redlich Edler von Vežeg) a byl mu udělen erb:
 
V modrém štítě zvýšené zúžené ve dvou řadách zlato-červeně šachované břevno. Nad ním se vidí stříbrná růže se zlatým semeníkem a okvětními lístky provázená po stranách vždy jednou zlatou hvězdou. Pod břevnem je zlatý čtyřlístek. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá orlice s červeným jazykem. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem “In labore vis”.
 
Původně Redlich usiloval o to, aby orlice v klenotu byla moravská (zlato-červeně šachovaná). Protože ale užívání zemských znaků podléhalo nejvyššímu schválení, jež bylo udělováno jen jako zvláštní vyznamenání, byla orlice změněna erbovním cenzorem na zlatou.
 
Necelý měsíc před nobilitací Redlich konvertoval ke katolictví. Tento krok neměl na povýšení žádný vliv, mimo jiné i proto že členové rodiny jeho příkladu nenásledovali. Naopak se zdá, že změna víry Redlichovi značně zkomplikovala život a že se dostal do ostrých sporů se svými příbuznými. Jeho manželka Anna Kuffnerová pocházela ze staré židovské rodiny původem z Břeclavi a sami Redlichové patřili mezi nejváženější moravské židovské rody. Velké spory měl Gustav zejména se syny Johannem a Kurtem. Hlavní důvod představovaly jeho velkorysé dary katolické církvi, které dosáhly výše několika set tisíc zlatých. Vedle výše nespecifikovaných částek na humanitární účely ze svého financoval vybudování fary a kostela císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth-Kirche) ve Věžkách, jež byl apoštolským nunciem vysvěcen v listopadu 1904. Roztržka vyústila v dohodu, na jejím základě byl Gustav rodinou donucen vzdát se práva disponovat s většinou svého majetku.
 
Pravděpodobně tyto nesrovnalosti přivedly Gustava Redlicha k rozhodnutí požádat panovníka o povolení vzdát se dosavadního příjmení a na jeho místě užívat jen predikát šlechtic z Vežeg (Edler von Vežeg). Císař, který se snažil zůstat v rodinném sporu nestranným, ale všechny žádosti zamítl. Vyhověl teprve prosbě z února 1908, kterou podpořil ministerský předseda Max Wladimir svobodný pán Beck. S ohledem na situaci v rodině bylo přijato šalamounské rozhodnutí. Nejvyšším rozhodnutím z 12. května 1908 totiž císař udělil toto povolení pouze Gustavovi, nikoli jeho synům, kteří o podobnou výsadu nejevili zájem.
 
Redlichovi dědicové drželi statky Vežky a Zborovice až do konce druhé světové války.
 
 
Krejčík, Tomáš, „Neue“ Adel in Böhmen, Mähren und Schlesien im 19. Jahrhundert, in: Études Danubiennes, tôme XIX, Nr. 1/2, 2003, s. 49-58.
Mašek, Petr, Modrá krev. Historie a současnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Praha 1999.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.

NáhledPřílohaVelikost
Redlich šlechtic z Vežeg (1902), šlechtic z Věžeg (1908)Redlich šlechtic z Vežeg (1902), šlechtic z Věžeg (1908)174.32 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře