Archivováno NK ČR

Puchner

Theodor Puchner (1622-1699) se narodil v dolnolužickém městě Forst (Baršć), ale působil jako protestantský kazatel a školní inspektor v uherském Pezinku (něm. Bösingu, maď. Bazin). 11. července 1657 byl spolu se Samuelem a Simonem Puchnery povýšen císařem Ferdinandem III. do uherského šlechtického stavu a všem třem byl udělen znak:

V modrém štítě je na zeleném trávníku zlatý dvojocasý lev s červeným jazykem držící v předních tlapách zelený olistěný stonek s pěti růžemi, jednou nahoře a dvěma dole červenými, a dvěma prostředními stříbrnými. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro - zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu.

Rod se později usadil v německy hovořících hornouherských báňských městech. O více než 150 let později se v Banská Štiavnici (něm. Schemnitz, maď. Selmecbánya) narodil jako syn Gottfrieda Puchnera, sekretáře horní komory v Banské Bystricy (něm. Neusohl, maď. Beszterczebánya), Anton (1779-1852). Ve dvaceti letech vstoupil do uherské šlechtické gardy jako poručík. Účastnil se napoleonských válek a za statečnost v bitvě u Altenburgu 28. září 1813 obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Po napoleonských válkách působil v rakouských jednotkách umístěných v Itálii, 1834 byl v hodnosti generálmajora jmenován vrchním velitelem italských vojsk v Bologni. Roku 1840 byl jmenován guvernérem v Sedmihradsku. Za uherské revoluce téměř sedmdesátiletý a s podlomeným zdravím kladl odpor polskému generálovi v maďarských službách Józefu Bemovi, avšak po počátečních úspěších v bitvách u Hermannstadtu (Nagyszeben, dnes Sibiu) 21. ledna 1849 a Salzburgu (Vízakna, dnes Ocna Sibiului) 4. února 1849 byl nakonec vytlačen početnějšími povstaleckými jednotkami do Valašska. Přes konečný neúspěch bylo jeho sedmihradské působení oceněno komandérským křížem Řádu Marie Terezie. Byl jmenován guvernérem v Benátkách a získal Řád železné koruny I. třídy. Na podzim 1850 odešel do penze. Zemřel 28. prosince 1852 na svém statku v Bikalu.

19. února 1830 získal uherský baronát a byl mu polepšen znak: V modrém štítě je na zeleném trávníku zlatý dvojocasý lev s červeným jazykem držící v předních tlapách zelený olistěný stonek s pěti růžemi, jednou nahoře a dvěma dole červenými, a s dvěma prostředními stříbrnými. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě přílby. Klenoty: I. vzhůru vynikající obrněná paže držící meč se zlatým jilcem a záštitou, přikrývadla modro – zlatá; II. rostoucí lev ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná (Libri regii 65/569-573).

Rakouský stav svobodných pánů mu s týmž erbem mu byl udělen 8. května 1833. Z prvního manželství s Antonií von Stolz (+4. května 1822) měl syny Emila (1813-1834), Hannibala (1820-1890) a Achillea (1821-1843). Potomstvo po sobě zanechal pouze Hannibal.

Wurzbach, Constant von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, XXIV. Th. Wien 1872, s. 49-54.

Reichenauer von Reichenau, Constantin – von Csergheö, Géza – von Bárczay, Oscar: J Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch..., IV. Bd., 12. Abth. Der Adel von Siebenbürgen. Nürnberg 1898, s. 80, taf. 33.

Királyi Könyvek, 65. kötet, 569-573 oldal.

 

Autor: Michal FIALA

NáhledPřílohaVelikost
Puchner (1830, 1833)Puchner (1830, 1833)226.13 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře