Archivováno NK ČR

Parish ze Senftenbergu

Historii původně anglického rodu Parishů můžeme sledovat od přelomu 13. a 14. století. Právě z této doby se totiž dochovaly zprávy o sňatku Williama de Paris of Snetterton s dcerou a dědičkou sira Roberta Bustellera. Není vyloučeno, že má rod dokonce normanský původ. Svědčil by o něm jak predikát (de Paris), tak rodinná tradice. Původní způsob psaní rodového jména (Paris) se udržel do 17. století. Ze 16. a 17. století máme první doklady o užívání jména v podobě Parish, která od konce 17. století převládla.
 
Během občanské války mezi parlamentem a králem se Parishové postavili na stranu Karla I. a jejich majetek byl konfiskován. Rodina uprchla do Skotska, kde se její členové postupně prosadili jako obchodníci. Po sedmnáct generací žili Parishové na britských ostrovech, než se v polovině 18. století rozhodli přesídlit na kontinent, do Hamburku. Prvním Parishem, který se usadil v tomto významném říšském městě byl George (1710-1762). Narodil se ve skotském North Leith, stejně jako všechny jeho děti, které zplodil v manželství s Isabellou Smithovou (1737-1761), sestřenicí skotského filozofa a zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe (1723-1790). Roku 1760 založil firmu „Geo. Parish and Son“. Spoluvlastníky se stali jeho synové John (1742-1829) a George (1744-1829).
 
John Parish byl na rozdíl od opatrnějšího bratra velmi energickým obchodníkem. Odhalil také ekonomický potenciál nově vzniklých Spojených států amerických a podporoval navazování vzájemných obchodních kontaktů. Jeden z jeho synů, John (1774-1858), byl prvním členem rodu, který svůj osud spojil s Rakouskem a českými zeměmi. Podobně jako otec a bratři se původně věnoval podnikání a v letech 1797-1815 byl spolumajitelem firmy „Parish & Co.” Od roku 1808 žil v Británii. Londýnská vláda jej jako člověka s vynikajícími kontakty na kontinentu často využívala pro akce zaměřené proti napoleonské Francii. V září 1809, po porážce u Wagramu jednal v Budíně, kam uprchl císařský dvůr, o britské pomoci monarchii. Právě tehdy zde získal vynikající kontakty, které měly být celé rodině zanedlouho velmi užitečné. Po skončení napoleonských válek se z podnikání John poměrně překvapivě stáhl. Dne 12. srpna 1815 totiž koupil za 1 milion zlatých vídeňské měny od Werianda Alfréda knížete Windisch-Graetze panství Žamberk s hradem Liticemi.
 
Zakoupením žamberského panství se John Parish dostal mezi společnost, která se té, v níž dosud žil, výrazně lišila. Elita britských ostrovů byla totiž hierarchizována odlišně a ani v Hamburku nebyl šlechtický titul předpokladem společenského postavení a kariéry. V Rakouském císařství byla ale situace odlišná. 31. srpna 1815 proto požádal Františka I. o povýšení do rytířského stavu dědičných zemí a udělení českého inkolátu. Přiložil také potvrzení anglického státního sekretáře Roberta Stewarda, vikomta Castlereagha, že pochází ze šlechtického rodu a jeho doporučení. Nejvyšším rozhodnutím z 10. ledna 1816 císař Parishově prosbě vyhověl a listinou z 19. února 1816 byl John Parisch[1], povýšen do rakouského rytířského stavu s predikátem rytíř (Ritter von) a bylo mu povoleno užívat rodový erb:
 
V červeném štítě se vidí tři stříbrné hlavy jednorožce s krkem (2:1). Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno-stříbrnými přikrývadly. Z pravé vyrůstá stříbrný jednorožec, z levé pak tři stříbrná paví pera.
 
Parishovo postavení bylo ale natolik výjimečné, že již záhy po udělení rytířského stavu požádal o baronát. Ve své prosbě z 30. července 1816 uvedl, že je bohatým českým velkostatkářem, na jehož panství žije více než 12 000 poddaných. Při srovnání s ostatní českou šlechtou je tak jeho postavení rovno spíše svobodnému pánovi než rytíři. Opětovně také zdůraznil své zásluhy o rakouský stát. Zároveň požádal o predikát „von Senftenberg“, německé jméno města Žamberk. 13. prosince 1816 císař prosbu schválil a 19. května 1817 byla vydána příslušná nobilitační listina. Tou byl John rytíř Parisch povýšen za své zásluhy do rakouského stavu svobodných pánů s predikátem Parisch ze Senftenbergu (Parisch von Senftenberg) a byl mu udělen erb, který zajímavým způsobem kombinoval starý rodový erb s hlavou jednorožce se znakem města Žamberka:
 
Červeno-modře dělený štít. V horním poli se vidí stříbrná hlava jednorožce s krkem, ve spodním je na zeleném trávníku kráčející kanec přirozené barvy. Na štítě stojí koruna svobodných pánů. Štítonoši jsou dva zpět hledící stříbrní jednorožci stojící na bílé pásce s černým heslem Veritas et jus.
 
John Parish byl od roku 1814 ženatý s Angličankou Katharinou Birneyovou (1781-1856), ale manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 2. září 1858 a ještě před svou smrtí odkázal své statky synovci Georgeovi/Jiřímu (1807-1881), synovi Richarda Parishe (1776-1860), jediného z bratrů, který zanechal legitimní mužské potomky. 
 
George (1807-1881) vyrůstal v Hamburku a v letech 1835-1841 byl spolumajitelem firmy „Parish & Co.” Roku 1839 převzal od strýce Georgea správu rodinných majetků ve Spojených státech. Roku 1858 ale zemřel jeho další strýc John (1774-1858). George, jenž zdědil jeho východočeské statky, proto začal svazky s Hamburkem postupně uvolňovat. Centrum jeho zájmu představovaly Čechy, kde roku 1869 k Žamberku přikoupil velkostatek Brandýs nad Orlicí. George Parish často cestoval. Žil v Hamburku, Bostonu, New Yorku, Paříži i v Čechách a byl proslulý svou elegancí a extravagancí. Snad proto, že většinu života strávil mimo Rakousko, necítil potřebu disponovat šlechtickým titulem. Oženil se až krátce před smrtí. V prosinci 1880 si v Praze vzal Mary Sargentovou (1831-1912), původem z vážené a bohaté americké rodiny. Manželství ale zůstalo bezdětné. Česká panství tak opět přešla ze strýce na synovce a jejich dědicem se stal syn Georgeova bratra Edmunda (1816-1902), Oskar (1864-1925).
 
Oskar Parish byl v době strýcovy smrti ještě nezletilý a proto jeho české statky spravovalo kuratorium. Po získání plnoletosti koncem 80. let 19. století se Oskar ujal řízení velkostatků sám. Roku 1891 se oženil s Adelheid svobodnou paní Wiederspergerovou z Wiedespergu (1872-1963), dcerou Huga svobodného pána Wiederspergera a Marie svobodné paní Dobrženské. Ač nešlechtic, spříznil se tak se starou českou šlechtou. Od 1. ledna 1888 působil jako poručíkem v záloze 1. dragounského pluku, ve kterém dva roky aktivně sloužil, než převzal správu zděděných statků. Roku 1895 byl zvolen ve velkostatkářské kurii poslancem českého zemského sněmu a poslancem říšského sněmu.
 
O povýšení do šlechtického stavu – a to přímo mezi barony – požádal Oskar roku 1898. Přestože se Oskar Parish skutečně nemohl pochlubit žádnými zásluhami o monarchii, František Josef jeho prosbě vyhověl a nejvyšším rozhodnutím ze dne 19. ledna 1899 povýšil do stavu svobodných pánů s povinností uhradit taxu. Listinou ze 17. února téhož roku mu byl udělen predikát svobodný pán Parish ze Senftenbergu (Freiherr Parish von Senftenberg) a udělen erb:
 
V červeném štítě tři zlaté hlavy jednorožce s krkem (2:1). Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá hlava  jednorožce en face. Štítonoši jsou dva zlatí jednorožci stojící na bronzové arabesce.
 
Je zajímavé, jak pozoruhodně rychle se Oskar sžil s českým prostředím. Zámek v Žamberku se stal jeho oblíbeným sídlem a na počátku 20. století jej nechal secesně upravit. Naopak zámek v Brandýse byl roku 1914 prodán bankéřské rodině Fischerů. Jako poslanec byl odpůrcem nacionalismu a zasazoval se o spravedlivé národnostní vyrovnání mezi Čechy a Němci. Na říšské radě inicioval několik změn v burzovních zákonech. Přestože Parishové nikdy nepronikli mezi první společnost Rakouského císařství, byli s ohledem na své ekonomické postavení a původ uznávanými příslušníky zdejší šlechtické obce.
 
Dvě z jeho pěti dětí zemřely svobodné. Dcera Marie Helene (1892-1915) ve 23 letech ve Vídni a nejstarší syn Georg Marmaduge (1896-1915) u bukovinské Doborutz, kde padl jako c. k. praporčík dragounského pluku č. 6. Další dcera Helene (1894-1944) se roku 1918 ve Vídni provdala za Rudolfa svobodného pána Freudenthala (1886-1955), původem z nemanželské větve hrabat z Wrbna (viz heslo Freudenthal). Další dcera Elisabeth (1903-1986) si roku 1922 vzala Ericha hraběte Attems-Gilleis (1893-1943), ale již roku 1929 bylo manželství rozvedeno.
 
Současní Parishové pochází od Oskarova druhorozeného syna Charlese (1899-1976), jenž také zdědil východočeské rodinné statky. Jeho ženou se roku 1921 stala Elisabeth hraběnka Oppersdorffová (1902-1976), se kterou měl dceru a tři syny. Charles Parish vystupoval vždy jako český vlastenec a byl signatářem obou prohlášení české šlechty v letech 1938 a 1939. Roku 1948 mu byly jeho majetky zkonfiskovány a Charles i s rodinou emigroval. Nový domov našel v kanadském Ontariu, kde spolu s několika dalšími českými aristokraty založil jakousi šlechtickou osadu. Zemřel roku 1976 v Beamsville. Po roce 1989 byl majetek rodině navrácen a jeho současným vlastníkem je Charlesův nejstarší syn John Marmaduke (*1923).
 
 
Županič, Jan. Parishové ze Senftenbergu, Heraldická ročenka, 2009, vol. XXXII., p. 115-122
 

[1] Přestože se John ve své žádosti ze srpna 1815 podepsal jako „Parish“, je ve všech materiálech Vídně veden jako „Parisch“ a to jak při povýšení do rytířského stavu roku 1816, tak při udělení baronátu o rok později.

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Parisch (1816)rytíř Parisch (1816)129.68 KB
sv. pán Parisch ze Senftenbergu (1817)sv. pán Parisch ze Senftenbergu (1817)55.16 KB
sv. pán Parish ze Senftenbergu (1899)sv. pán Parish ze Senftenbergu (1899)217.67 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře