Autoři: Václav Horčička – Jan Županič
Bohumil (též Gottlieb) Pára (1861-1915) byl jedním z konzulárních úředníků, kteří svou začali doslova „od píky“, ale dosáhli mimořádných pracovních i společenských úspěchů. Narodil se ve východočeské vsi Čížovka u Sobotky jako syn Jana Páry, soukromníka z Mladé Boleslavi. Po absolvování vojenské služby a složení konzulárních zkoušek roku 1887 byl přidělen na právní praxi k okresnímu soudu ve vídeňském Alsergrundu a později v Margareten, odkud byl později přeložen k obchodní a živnostenské komoře do Budapešti a následně do Prahy. Jeho prvním zahraničním působištěm se v únoru 1890 stal konzulát v Bukurešti, ale již následujícího roku byl jmenován civilním komisařem a politickým referentem c. a k. okupačního velitelství v Plevlje v Novopazarském sandžaku. Krátce nato byl jmenován vicekonzulem. Balkán zůstal jeho působištěm po celou kariéru. Prvním oceněním jeho služeb byl rytířský kříž řádu Františka Josefa, jenž získal v dubnu 1896. O dva roky později byl jmenován konzulem v makedonském Skopje a zároveň získal řád Železné koruny III. třídy. V březnu 1905 mu byl udělen titul generálního konzula II. třídy, charakter generálního konzula II. třídy pak získal v prosinci téhož roku. V lednu 1906 byl pověřen vedením generálního konzulátu v Soluni a o rok později se i de iure stal generálním konzulem II. třídy. Při příležitosti panovnického jubilea byl roku 1908 vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa. V březnu 1911 byl jmenován prvním tlumočníkem dragomanátu rakousko-uherského velvyslanectví v Konstantinopoli. Zisk tohoto prestižního místa byl neklamným znamením stoupající Párovy hvězdy. Již v září 1911 se zde stal prvním dragomanem a zároveň mu byl udělen titul legačního rady I. kategorie. O pouhé tři měsíce později se stal generálním konzulem I. třídy a v říjnu 1913 byl pověřen vedením konzulátu na Korfu. Vyvrcholením jeho kariéry bylo povýšení do rytířského stavu bez taxy, ke kterému došlo nejvyšším rozhodnutím z 23. ledna 1914.
V březnu 1912 se Bohumil Pára v Praze oženil s Marií Theresií Destefanisovou (*1887), jež pocházela z kosmopolitního svazku turínského rodáka Giovanniho Destefanise a Pařížanky Theresie Hartzové. Manželství ale zůstalo bezdětné. Z důvodů jistých nedorozumění s c. k. ministerstvem vnitra mu nebyl za jeho života vydán nobilitační diplom, který spolu s predikátem Pára ze Žlunova (Pára von Žlunov) získala až 28. září 1915 jeho manželka. Zároveň jí byl udělen erb:
Zlato-modře čtvrcený štít. V první poli je černá orlice s červeným jazykem. Ve druhém a třetím se vidí stříbrné kosmé břevno se třemi modrými hvězdami. Ve čtvrtém poli vyrůstá ze zeleného pahorku jedle přirozené barvy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá černá orlice ze štítu, na levé s modro-stříbrnými přikrývadly jsou tři pera – modré, stříbrné a modré. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Semper tenax, semper fidelis.
Županič, Jan – Horčička, Václav – Králová, Hana, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.
