Archivováno NK ČR

Oppenheimer z Marnholmu

Mezi nejúspěšnější konzulární úředníky ministerstva zahraničí patřil Richard Oppenheimer. Narodil se roku 1864 v Janovicích, německé obci nedaleko západočeského města Sušice. Jako jeden z mála konzulárních úředníků měl po otci židovské předky. Podobně jako řada jeho kolegů i on vystudoval Orientální akademii, v červenci 1887 úspěšně složil konzulární zkoušky a následně byl jmenován konzulárním elévem. Povinnou soudní praxi vykonal u městského soudu ve Vídni-Josefstadtu a následně u dolnorakouské obchodní a živnostenské komory. Prvního zahraničního přidělení se dočkal v únoru 1890, kdy byl vyslán na konzulát do přístavu Pireus u Athén. Jeho další kariéra byla poměrně rychlá. V září 1890 získal titul a charakter vicekonzula, kterým byl jmenován v červnu následujícího roku. V březnu 1892 byl přidělen na vyslanectví do Teheránu a o dva roky později, v červenci 1894, byl poprvé oceněn, když mu císař udělil rytířský kříž řádu Františka Josefa. V prosinci 1894 mu bylo svěřeno vedení konzulátu v athénském Pireu. Roku 1896 byl jako rakousko-uherský zástupce vyslán na mezinárodní zdravotní kongres do Alexandrie a při této příležitosti jmenován vládním radou. Oppenheimer splnil svůj úkol nepochybně úspěšně, protože o dva roky později se stal zástupcem c. a k. monarchie u mezinárodní komise pro správu řeckého státního dluhu. Ještě téhož roku byl (při zachování této funkce) povýšen do funkce konzula.
 
Dalšího oficiálního uznání se dočkal v listopadu 1903, kdy mu byl udělen řád Železné koruny III. třídy. O dva roky později byl jmenován generálním konzulem II. třídy a ještě téhož roku se stal civilním agentem ve strategicky významné a nepokoji zmítané Makedonii, která se stávala nebezpečným místem střetu řeckých, srbských, bulharských a tureckých zájmů. V listopadu 1907 se dočkal jmenování generálním konzulem I. třídy extra statum. Díky svým schopnostem byl v září 1908 dočasně povolán na ministerstvo zahraničí ve Vídni. O rok později byl zbaven povinností civilního agenta v Makedonii a v prosinci 1912 byl povýšen do IV. hodnostní třídy.
 
Oceněním jeho schopností byl návrh ministra zahraničí Aloise hraběte Lexy z Aerenthalu, který císaři doporučil jeho povýšení do rytířského stavu. Panovník prosbu schválil 2. února 1911 a následně listinou z 23. března téhož roku získal predikát Ritter Oppenheimer z Marnholmu (Rittter Oppenheimer von Marnholm) a byl mu udělen erb:
 
Zlato-modře polcený štít. V pravém poli je rostoucí černá orlice s červeným jazykem a zlatou zbrojí, v levém zlaté břevno s modrou hvězdou. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé je rostoucí orlice, na levé jsou dvě zavřená křídla – přední modré se zlatým břevnem s modrou hvězdou a zadní zlaté.
 
Po celé období první světové války stál v čele V. referátu, který se věnoval zpravodajské agendě a boji s anarchismem. Vrcholu dosáhla Oppenheimerova kariéra až poválce, kdy se stal šéfem politické sekce v nově zřízeném rakouském spolkovém ministerstvu zahraničních věcí.
 
 
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950.
Županič, Jan – Horčička, Václav – Králová, Hana, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.
 
 
 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Oppenheimer z Marnholmu (1911)rytíř Oppenheimer z Marnholmu (1911)154.56 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře