Mezi tzv. českými renobilitacemi je případ JUDr. Otto Mettala (1848-1921) výjimečný, především proto, že jeho šlechtictví nebylo konfirmováno v Předlitavsku, ale v Uhrách. 16. října 1895 mu generální kongregace Trenčínské župy potvrdila, že je potomkem Petera Mettala, slezského šlechtice, který se v první polovině 17. století usadil ve Frivaldu v Uhrách. Peter byl vnukem Georga Mettela jinak Mettala, který získal šlechtictví roku 1560 spolu s bratry Bartholomeem, biskupským kancléřem ve Vratislavi, a Albrechtem, majitelem šlechtických statků ve Slezsku. Šlechtický stav s predikátem Frivaldi (z Frivaldu, von Frivald) Mettalovi roku 1897 potvrdilo také uherské ministerstvo vnitra, které mu na jeho žádost zhotovilo i ověřený opis nobilitační listiny ze 13. června 1658 a potvrdilo erb:
Stříbrný štít se šikmým červeným břevnem se třemi zlatými řeckými křížky provázeným nahoře a dole červenou růží se zlatým semeníkem a zelenými okvětními lístky. Na štítě stojí zlatou obloučkovou korunou korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera – červené, zlaté a stříbrné – vyrůstající za křížem zakončeným vrcholem obloučkové koruny.
U Mettalovy renobilitace ale došlo k falšování materiálů, kterých se dopustil genealog Alois rytíř Müller z Mildenbergu. V Mettalově případě zašla jeho drzost skutečně velmi daleko. K žádné nobilitaci Petera Mettala roku 1658 totiž nedošlo, Müller si ji vymyslel a opis neexistujícího diplomu vyrobil sám. Důvodem tohoto postupu byla pochopitelně touha po penězích, protože honoráře, které dostával od svých zákazníků, byly opravdu štědré. Jen dr. Mettal zaplatil plných 20,000 zlatých, což tehdy byla ohromná částka. Nejpozději po ukončení procesů roku 1904 byl jeho titul zrušen.
Otto Mettal ale byl významnou osobností, která svým vlivem převyšovala většinu podobně postižených. Byl velmi bohatý, patřily mu velkostatky Zdechovice a Rozsochatec, patřil mezi známé konzervativní politiky a byl uznávaným ekonomem. Byl také poslancem českého sněmu a císař František Josef jej jmenoval doživotním členem panské sněmovny říšské rady. 26. prosince 1911 proto panovník jeho zásluhy ocenil rytířským titulem, který byl Mettalovi udělen bez taxy. Nedlouho nato, 31. ledna 1912, mu byla vydána příslušná listina, jíž získal i zcela nový erb:
Červeno-zlatě dělený štít. V horní polovině vyniká ze zlaté paty pole domovní štít o třech stupních – vše zlaté. Totéž se zrcadlově opakuje ve spodní polovině – vše červené. V horní polovině je štít provázen dvěma šestihrannými zlatými kameny, tentýž kámen se pak vidí ve zvráceném domovním štítě ve spodní části pole. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno-zlatými přikrývadly. Z pravé vyrůstá zlatý drak s červeným jazykem, levá nese pět přirozených pavích per, na které je položen zlatý šestihranný kámen, na němž stojí červený křížek. Pod štítem je zlatá páska s červeným heslem Voluntas principium laboris.
Otto rytíř Mettal neměl mužské potomky, zato však čtyři dcery, mezi které rozdělil své jmění. Velkostatek a zámek Rozsochatec zdědila dcera Marie (†1983), provdaná Greifová. Po komunistickém převratu roku 1948 jí byl majetek konfiskován a jejím potomkům pak navrácen v restituci po roce 1989.
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Mašek, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl I., A-M, Praha 2008.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
