Archivováno NK ČR

Landauer de Kisunyom

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 24. února 1905 povýšil císař František Josef I. Lipóta, velkobchodníka, Bélu, prvního písaře Hontského komitátu a honorárního vrchního písaře, a Istvána Landauery do uherského šlechtického stavu a nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. března 1905 udělil Lipótovi a Istvánovi predikát kisunyomi (de/von Kisunyom). Listinou ze dne 28. března 1905 udělil Lipótu Landauerovi spolu s dětmi Péterem Miksou Ignáczem, Stefánií a Márií Fedorou vzešlými z manželství s Bertou Stern, erb:

V černém štítě se dvěma zlatými kůly při svislých okrajích vyniká dolů ze stříbrného oblaku při horním okraji v lokti ohnutá nahá lidská paže držící stříbrnou pochodeň, jejíž červený plamen se ohýbá nad zeleným pahorkem vzhůru. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo – zlatými a černo – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě pochodeň ze štítu.

Listinou ze dne 28. listopadu 1908 císař rozšířil šlechtictví, predikát a erb na Istvána Edeho Landauera, syna zemřelého Edeho Landauera, představeného firmy I. Landauer a syn (Landauer I. és fiai).

Királyi Könyvek, 71. kötet, 357, 377, 510-512, 948-950 oldal.

 

Michal FIALA

NáhledPřílohaVelikost
Landauer von Kisunyom 1905, 1908Landauer von Kisunyom 1905, 1908137.53 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře