Archivováno NK ČR

Kuh-Chrobak

Kuhové byli starou pražskou rodinou usazenou ve zdejším židovském ghettu, jejíž jedna linie žila roku 1826 ve Vídni. Původně se členové rodu živili především jako obchodníci, záhy ale vynikli i v intelektuální oblasti. Jako spisovatel a novinář se proslavil Emil Kuh (1828-1876). Narodil se ve Vídni jako syn bohatého obchodníka a vystudoval na zdejší filozofické fakultě historii a literaturu. V letech 1847-1848 pobýval nějaký čas v Terstu a pomáhal zde řídit otcův obchodní podnik, ale záhy se vrátil do Vídně. Roku 1854 se stal úředníkem u rakouské Severní dráhy, kde byl jeho strýc Heinrich Sichrovsky (1794-1866) generálním sekretářem Severní dráhy. Vazby na Sichrovské byly pro Kuhy velmi důležitá, protože tato rodina patřila k úzkému okruhu spolupracovníků Rothschildů. Železničním úředníkem byl i Emilův mladší bratr Angelo Kuh (1830-1898), jenž roku 1874 získal jako generální sekretář České západní dráhy a rytíř řádu Železné koruny III. třídy rytířský titul. V době svého působení u Severní dráhy se Emil spřátelil s Friedrichem Hebbelem, tehdy již slavným lyrikem a novinářem, jenž jej přesvědčil, aby se začal věnovat výhradně literární kariéře. Od roku 1857 působil Emil jako novinář a divadelní kritik a jeho články se pravidelně objevovaly v předních rakouských denících. Téhož roku také přestoupil k římskokatolické církví. Roku 1864 byl jmenován profesorem německého jazyka a literatury na vídeňské obchodní akademii. Pro vážnou plicní chorobu byl ale nucen svou pedagogickou činnost ve Vídni ukončit a přestěhovat se do jihotyrolského Merana, kde roku 1876 zemřel. Emil Kuh je pokládán za jednoho z nejlepších znalců díla Friedricha Hebbela a Adalberta Stiftera a byl to také on, kdo recenzemi Stifterových děl spoluvytvořil jeho slávu.
Emilovou ženou byla Adele Ferrariová, talentovaná zpěvačka, se kterou měl syna Paula (1863-1931). Ten po studiích na berlínské a univerzitě a zisku doktorátu práv roku 1888 nastoupil soudní praxi. Roku 1890 vstoupil do státní služby a působil u vrchního zemského soudu a od roku 1896 na společném ministerstvu financí. Zde byl přidělen na oddělení, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny, tureckých provincií, jež byly od roku 1878 okupovány Rakousko-Uherskem a spravovány jeho ministrem financí. Postupně se Kuh vypracoval na šéfa ministerské prezidiální kanceláře pro záležitosti Bosny a Hercegoviny a roku 1910 byl jmenován dvorním radou. Jeho služby byly oceněny rytířským křížem řádu Františka Josefa a řádem Železné koruny III. třídy, ale také perským řádem Slunce a lva II. třídy. Roku 1910 požádal Paul Kuh o povýšení do šlechtického stavu. Jeho prosbu plně doporučil společný ministr financí Stephan baron Burián, který zdůraznil jak jeho vynikající služby státu, tak jeho osobní chování a v neposlední řadě vyzdvihl i velmi uspokojivé majetkové poměry. Císař návrh schválil a nejvyšším rozhodnutím z 26. října 1910 byl Paul povýšen bez taxy do šlechtického stavu. Krátce nato požádal c. k. ministerstvo vnitra o zhotovení diplomu, predikátu šlechtic z Kuhenau a povolení hesla "Audiatur et altera pars".
 Další průběh Kuhnovy nobilitace je ale velmi zajímavý. Nedlouho po podání žádosti o diplom totiž svou prosbu stáhl a počátkem prosince 1910 požádal císaře o povolení užívat jméno Kuh-Chrobak. Jak uvedl, zemřel 1. října 1910 bez mužských potomků jeho tchán, dvorní rada prof. dr. Rudolf Chrobak (1842-1910). Chrobak byl své době mimořádně známou osobností – slavným lékařem, přednostou 2. porodnické kliniky ve Vídni a profesorem Vídeňské univerzity. Z piety vůči němu a po dohodě s manželkou a jejími sestrami se proto Paul Kuh rozhodl požádat o přenesení jeho jména na svou osobu. Neboť žádost bez jakýchkoli připomínek doporučil c. k. ministr vnitra dr. Max hrabě Wickenburg, císař prosbu 18. února 1911 schválil. Následně listinou z 18. března 1911 Paul získal povolení psát se von Kuh-Chrobak a byl mu udělen erb, jež upozorňoval na jeho aktivity týkající se Bosny a Hercegoviny a také na právnickou profesi:
Červeno-zlatě čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli se vidí zlatá lilie, ve druhém ruka s předloktím v červeném rukávu držící saracénskou šavli se zlatým jílcem a záštitou. Ve třetím poli je červená váha s miskami v rovnováze. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená křídla – pravé dělené červeno-zlatě, levé zlato-červeně. Pod štítem je zlatá páska s červeným heslem Audiatur et altera pars.
Roku 1913 se Kuh-Chrobak stal přednostou prezidiální kanceláře celého ministerstva financí a roku 1914 sekčním šéfem pro bosensko-hercegovinské záležitosti. V této době se význam ministerstva financí ještě zvýšil, protože od anexe provincií roku 1908 byly Bosna a Hercegovina integrální součástí Rakousko-Uherska. Kuh-Chrobak byl tehdy pokládán za jednoho z největších odborníků na bosenskou a také balkánskou problematiku.
Jeho hvězda dále stoupala za vlády Karla I. Kuh-Chrobak, mezitím již rytíř Leopoldova řádu a důstojník Čestného odznaku Červeného kříže s válečnou dekorací, byl nejvyšším císařovým rozhodnutím ze 13. ledna 1917 bez taxy povýšen do šlechtického stavu s predikátem svobodný pán (Freiherr von). Erb se nezměnil, jen na horní hranu štítu byla položena koruna svobodných pánů.
V listopadu 1918, předtím než Rakousko-Uhersko zaniklo, byl krátce pověřen správou společného ministerstva financí. Po roce 1920 žil v Rakousku a roku 1920 odešel do výslužby.
 
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012

NáhledPřílohaVelikost
svobodný pán Kuh-Chrobak (1917)svobodný pán Kuh-Chrobak (1917)210.51 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře