Archivováno NK ČR

Karabacek

Rod Karabaceků (Karabáčků) je s největší pravděpodobností českého původu, i když se na počátku 20. století jeho členové považovali za potomky moldavských přistěhovalců. Jde zřejmě o rodinnou legendu, která měla vylepšit jejich plebejský původ. Podle ní Karabacekové, podobně jako jiné zchudlé rolnické a pastevecké rodiny, přišli v 17. a 18. století z Moldávie na Moravu. Mezi těmito Rumuny měl být i Demeter Kantemir Karabaschescu. Jméno Karabaschescu (v plurálu Karabaschenstij) je odvozeno z na turkotatarského Karabâş, t.j. černá hlava. Tohoto jména užívalo mnoho moldavských bojarských rodin, které snad přišly z Krymu a měly tatarské předky.
 
Otec zakladatele rodu, rytíře Josefa, Johann Baptist Karabacek (1800–1875) ale pocházel z mnohem prozaičtějších poměrů a narodil se v měšťanské rodině v Jihlavě. Jako vojenský zásobovací úředník často měnil působiště a není proto překvapivé, že jeho žena Johanna Ilwofová (1812–1903) pocházela ze Štýrského Hradce, kde se také narodili jejich dva synové. Starší Raimund (†1900) byl doktorem práv a dvorním a soudním advokátem. Zemřel svobodný a bez potomků, zatímco jeho mladší bratr Josef (1845-1918) se stal zakladatelem rytířské linie.
 
Rodina se často stěhovala a Josef tak studoval na gymnáziích ve Lvově, Temešváru a Vídni, kde také roku 1863 odmaturoval. Po ukončení středoškolských studií začal stejně jako jeho starší bratr studovat na vídeňské univerzitě práva, ale roku 1866 přestoupil na orientalistiku. O dva roky později univerzitu ukončil, získal titul doktora filozofie a zároveň zahájil pozoruhodně strmou akademickou kariéru. Již roku 1869 byl na vídeňské univerzitě jmenován soukromým docentem paleografie a numismatiky islámských národů a o pět let později se zde stal mimořádným profesorem.
 
Jeho vědecké práce se týkaly zejména numismatiky islámských zemí. Roku 1869 založil s Christianem Wilhelmem Huberem Vídeňskou numismatickou společnost (Wiener numismatische Gesellschaft). Byl ale také uznávaným odborníkem v oblasti arabské paleografie, epigrafiky a dějin islámského umění a později se zabýval papyrologií. Přestože Karabacek na rozdíl od řady jiných orientalistů neměl mimořádné jazykové znalosti a také nepobýval delší dobu v Orientu, jeho odborné a vědecké kvality byly nesporné. Přesto však většina jeho prací upadla v zapomnění. Dosud oceňovaná je ale jeho organizátorská činnost. Díky finanční podpoře arcivévody Rainera se mu roku 1883 podařilo zakoupit 10 000 koptských, řeckých, egyptských a arabských papyrů z nálezu v al-Fayyumu a tuto sbírku v dalších letech ještě významně rozšířil. Jeho pracovitost a sečtělost byla pozoruhodná.
 
Roku 1885 se stal řádným profesorem dějin orientu a orientálních pomocných věd historických. Jako uznávaný odborník byl od roku 1882 členem-koresponentem a od roku 1888 skutečným členem císařské Akademie věd, ve které v letech 1898-1918 zastával funkci sekretáře filozoficko-historické sekce. Od roku 1899 také působil jako ředitel Vídeňské dvorské knihovny. Císař jeho schopnosti ocenil titulem dvorního rady a řádem Železné koruny III. třídy. Nejvyšším rozhodnutím z 10. dubna 1904  jej František Josef I bez taxy povýšil do rytířského stavu. Počátkem roku 1905 požádal Karabacek c. k. ministerstvo vnitra o zhotovení listiny. Jak zdůraznil, zvláštní místo v něm měl mít erb, na němž si mimořádně zakládal a který symbolizoval jeho vědeckou činnost. Byl za to dokonce připraven uhradit i příplatek.
 
Hlavní figurou navrženého znaku byl arabský chalífa Abd-al-Malik (685-705), jeden z nejslavnějších ummajovských vládců a stavitel slavného Skalního dómu v Jeruzalémě. Erbovní cenzor jeho přání vyhověl a to i přesto, že Karabacek porušil platné heraldické předpisy a místo turnajské přidal do svého štítu kolčí přílbu. Požadovaný erb byl Josefu  Karabacekovi udělen spolu s predikátem rytíř (Ritter von) listinou z 2. února 1905:
 
V modrém trojúhelníkovém štítě stojí na zeleném trávníku arabský chalífa Abd-al-Malik (685-705). Má tmavou pleť, dlouhé a splývavé černé, na konci nakadeřené vlasy uprostřed rozdělené pěšinkou. Vousy jsou také černé a dole rovně zastřižené. Na sobě má dlouhý bílý, zčásti lehce načervenale pruhovaný spodní oděv nazývaný tunika či arabsky kamis. Přes tuniku má bílý svrchní oděv s lemem a krátkými rukávy (arabsky dschubbe), které po lokty zakrývají jeho nahé ruce, na nahých nohách pak sandály. Jeho levá ruka spočívá na krátkém širokém meči, který visí na bandalíru jdoucím od pravého ramene k levému boku a pravá ruka pak drží rukojeť meče. Na pravém předloktí mu visí karabáč z hnědé kůže na konci rozdělený do tří lanek, ze kterých je každé zakončeno kuličkou (odznak majestátu, arabsky dirre, turecky a persky kirbače, německy Karbatsche). Figura chalífy je provázena po každé straně jednou, po saracénském způsobu stylizovanou stříbrnou lilií, jeho hlava pak po každé straně jednou zlatou hvězdou. Na levém horním rohu štítu stojí korunovaná kolčí přílba s modro-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě karabáč ze štítu.
 
Roku 1876 se Josef ve vídeňském kostele U Skotů (Schottenkirche) oženil s Karoline Johannou Langovou (1852-1914). Její otec Leopold Lang (1822-1880) byl zámožným továrníkem a obchodníkem, matka Ernestine Hofmannová šlechtična z Hofmannsthalu (1828–1870) pocházela z rodiny nobilitovaných podnikatelů. Oba rodiče pocházeli z vlivných a zámožných židovských rodů, svatba jejich dcery se ale konala v katolickém kostele a v katolickém duchu byly také vychovány všechny děti.
 
Nejstarší dcera Amina (*1876) se roku 1898 provdala za Ernsta Franka, c. k. nadporučíka pěšího pluku č. 18, ale manželství bylo roku 1912 rozvedeno. Druhorozený Hans (1878-1963), c. k. poručík v záloze, byl inženýrem. Před první světovou válkou působil ve Vítkovicích ve Slezsku a později žil ve Vídni. Byl známým mineralogem a jeho sbírka minerálií byla pokládána za jednu z největších a nejcennějších v Evropě. Další dcera Margarethe (*1884) se roku 1911 provdala za Karla Wilhelma Hofmeiera, doktora filozofie a úředníka c. k. dvorní knihovny. Nejmladší Egon (*1889) byl v době otcovy nobilitace studentem.
 
Roku 1915 ukončil rytíř Karabacek své působení na vídeňské univerzitě a o dva roky později odešel i z funkce ředitele Dvorní knihovny. Zemřel měsíc před zánikem Rakousko-Uherska a rezignací posledního císaře Karla I., 9. října 1918. Pohřben je ve Vídni.

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Karabacek (1905)rytíř Karabacek (1905)122.29 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře