Archivováno NK ČR

Kahler (1914) - Rudolfova linie

Rudolf Kahler (1852-1932) byl mladším bratrem Maxe rytíře Kahlera a pocházel rodiny z Golčova Jeníkova, která do roku 1898 nosila jméno Kohn. Podobně jako jeho bratři i on dosáhl významných podnikatelských úspěchů, stal se velkoprůmyslníkem a správním radou akciové společnosti Mezinárodní zajišťovna (Internationale Rückversicherung, A. G.). Roku 1884 se oženil s Antoinette, dcerou brněnského velkoprůmyslníka Moritze E. Schwarze a Therese rozené Stekerlové. S rodinou žil v Praze a ve Vídni, kde vlastnil také dva domy: jeden výstavný činžovní na Schottenfeldgasse 8 v sousedství Mariahilferstrasse, druhý na Kreindlgasse 11 v Döblingu.
 
Bez bližšího zdůvodnění byl nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 27. února 1914 bez taxy povýšen do rytířského stavu. Jeho nobilitace je tím zajímavější, že Kahler před tímto vyznamenáním neobdržel žádné jiné ocenění svých služeb – řád ani záslužný kříž. Krátce po povýšení požádal o vydání diplomu, přičemž stejně jako jeho starší bratr neusiloval o predikát. Listinou ze 2. dubna 1914 mu byl udělen titul rytíř Kahler a erb vycházející ze znaku Maxe Kahlera:
 
Stříbrno-modře polcený štít. V pravém poli polovina modrého orla s červeným jazykem, v levém je zlatý plamen. Na štítě stojí dvě otevřené korunované turnajské přílby s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé jsou tři pera – stříbrné mezi modrými, na levé dvě zavřená křídla – přední modré, zadní stříbrné. 
 
Rudolf Kahler zemřel ve Vídni roku 1932. Jeho dědicem se stal jediný syn Erich (1885-1970). Na rozdíl od otce neměl zájem o podnikání, ale o umění, literaturu a filozofii. Byl zřejmě výrazně ovlivněn svým starším bratrancem Eugenem Kahlerem (1882-1911), který se později proslavil jako malíř. Oba chlapci trávili společně prázdniny na zámku Eugenova otce ve Svinařích u Berouna a jejich vztahy neochladly ani v dospělosti. Po Eugenově předčasné smrti Erich pečoval o jeho pozůstalost.
 
Erich ještě jako mladý chlapec uveřejnil sbírku básní a později studoval dějiny a filozofii na univerzitách v Berlíně, Heidelbergu, Mnichově a Vídni. Zde také roku 1911 obhájil svou doktorskou práci z filozofie s názvem O právu a morálce (Über Recht und Moral). Od roku 1912 bydlel v bavorské Wolfratshausenu nedaleko Stahrenberského jezera a otcovy finance mu umožnily život nezávislého intelektuála. Patřil do okruhu přátel básníka Stefana Georga (1868-1933) a udržoval úzké vztahy s básníkem a literárním vědcem Friedrichem Guldolfem (1880-1931) a sociologem a ekonomem Maxem Weberem (1864-1920). Erich později získal bavorské občanství a v Německu zůstal i po rozpadu Rakousko-Uherska.
 
Teprve nástup Adolfa Hitlera k moci roku 1933 jej přiměl k emigraci. Nejprve se uchýlil do Československa, v letech 1935-1938 žil ve Švýcarsku a následně se usadil v Princetownu v USA. Ve Spojených státech Erich působil jako vědec a pedagog. Zpočátku přednášel historii a dějiny filozofii na New School for Social Research v New Yorku a na Black Mountain College v Severní Karolíně. Roku 1947 byl jmenován profesorem německé literatury na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York. Jako vynikající odborník působil i na dalších vysokých školách a byl hostujícím profesorem na anglické universitě v Manchesteru, Státní univerzitě v Ohiu a na Institute for Advanced Study univerzity v Princetononu. Po druhé světové válce se již do Německa natrvalo nevrátil, krátce ale působil na několika zdejších univerzitách. V Princetonu patřil mezi jeho nejbližší přátele spisovatel Thomas Mann (1875-1955), se kterým se Kahler seznámil již roku 1919. Erich také později uveřejnil několik studií o jeho díle, Mann pak Kahlera často zmiňoval ve svém, později vydaném deníku. 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Kahler (1914), Rudolfova linierytíř Kahler (1914), Rudolfova linie155.54 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře