Archivováno NK ČR

Kahler (1911)

Kahlerové mají své kořeny mezi malou židovskou obcí východočeského městečka Golčův Jeníkov. Pozdější tři rytířské rody pochází od synů obchodníka s obilím Bernarda Kohna a jeho manželky Anny rozené Eisenschimmelové (zemř. 1892). Bernard Kohn si nechal z neznámých důvodů své původní jméno roku 1898 změnit na Kahler. Víře svých předků ale zůstal věrný, stejně jako jeho synové Max (1846-1919), Rudolf (1852-1932) a Arnold (*1859). Přestože vyrůstali v ryze českém prostředí, byla rodina Kohnů/Kahlerů stejně jako velká část českých židovských rodin německojazyčná.
 
Všichni sourozenci byli mimořádně schopní, nejvyšších pozic ale dosáhl nejstarší Max. Roku 1872 založil cukrovar M. Kahler & Co., který vyráběl syrový a kristalový cukr a melasu. Před první světovou válkou jeho roční produkce dosáhla více než 7575 tun a v cukrovaru pracovalo na 300 dělníků. Kromě toho stál v čele řady významných institucí. Byl prezidentem Pražské burzy pro zboží a cenné papíry, privilegované české banky Union a Měďárny Rakousko (Kupfwerke Österreich), cenzorem pražské pobočky Rakousko-uherské banky a členem správní rady akciové ropné společnosti „Schodnica“. Max byl aktivní i v dobročinné oblasti. Nezapomněl přitom ani na své rodiště. Roku 1900 zde založil nadaci ve výši 800 korun roku 1900 určenou na podporu židovské obce Golčova Jeníkova.
 
Za zásluhy prokázané rakousko-uherské monarchii získal Max důstojnický kříž řádu Františka Josefa a nejvyšším rozhodnutím z 28. května 1911 pak byl bez taxy povýšen do rytířského stavu. Nobilitaci bylo zvykem zveřejnit v úřední části oficiózního listu Wiener Zeitung. Podle zprávy českého místodržitelství ze 4. října 1911 ale Max okamžitě po povýšení požádal, aby tato skutečnost v tisku do doby, než obdrží listinu oznámena nebyla. Svou prosbu odůvodňoval komplikacemi při jednání s možnými obchodními partnery (změna jména po připojení titulu a predikátu), což úřady akceptovaly. Doba mezi nobilitací a vydáním diplomu mohla být poměrně dlouhá. V Maxově případě byla doručena 11. listopadu 1911.
 
Rytířský titul byl Maxovi udělen nobilitační listinou z 8. srpna 1911 získal Max nobilitační listinu, kterou mu byl udělen predikát rytíř Kahler (Ritter von Kahler) a erb, jehož hlavní rysy (polovinu orla a polcený štít začlenili později do svých znaků i Maxovi bratři:
 
Zlato-modře polcený štít. V pravém poli vyrůstá z dělící linie polovina černého orla s červenou zbrojí a jazykem, v levém se vidí tři stříbrná šikmá břevna. Na štítě stojí otevřená korunovaná turnajská přílba s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je pět pavích per: modré-stříbrné-modré-stříbrné a modré.
 
Zvláštností Kahlerova znaku bylo užití jen jediné přílby. Podle rakouských zvyklostí, které byly dlouho striktně dodržovány, ale musely osoby povýšené do rytířského stavu užívat dvě přílby, které je při neexistenci hodnostních korun u nižší šlechty odlišovaly od prostých šlechticů. Od počátku 20. století ale c. k. ministerstvo vnitra přistupovalo k této otázce z větší benevolencí a proto erbovní cenzor Heinrich Seydl povolil Kahlerovi výjimku.
 
Maxovou manželkou byla Ottilie Bondyová (1857-1937). Pocházela z velmi významné pražské průmyslnické rodiny, která stála u počátků rozvoje moderního českého cukrovarnictví. Ottiliin příbuzný, obchodník Moritz Bondy, pak přišel s ideou vybudovat na severu Čech hutní továrnu na zpracování mědi a mosazí. Jeho syn Maximilian (od roku 1914 Bondy šlechtic z Bondropu) pak za finanční podpory banky Union založil v Povrlech akciovou společnost Měďárna Rakousko, v jejímž čele později stál Max Kahler.
 
Finanční zázemí umožňovalo rodině rytíře Kahlera velmi nákladný životní styl. Roku 1900 zakoupil velkostatku Svinaře u Berouna s barokním zámkem, který rodině sloužil jako letní sídlo. Vlastnil i řadu dalších nemovitostí, mimo jiné luxusní vilu v Bubenči. Finančně podporoval umělce a spisovatele z českých zemí a jeho rodina často hostila významné osobnosti z oblasti kultury, politiky a hospodářství.
 
V manželství Maxe a Ottilie se narodili čtyři synové. Richard (1878–1885), Felix (*1880), Eugen (1882-1911) a Viktor (*1889). Nespravedlivě zapomenutou osobností je Eugen von Kahler, jeden z nejvýraznějších malířů počátku 20. století. Své první obrazy namaloval jako šestnáctiletý a záhy se u něj projevil i básnický talent. V letech 1901-1905 studoval v Mnichově, který byl tehdy jedním z hlavních center středoevropského umění. Nejprve kresbu ve škole Heinricha Knirra, v letech 1903-1905 malbu na mnichovské Akademii u Franze von Stucka a následně navštěvoval kurzy malby u barona Huga von Habermanna. Krátce pobýval v Berlině, ale vrcholem jeho tvorby byl pobyt v Paříži, kde se seznámil s novými směry malířství. Ze zdravotních důvodů navštívil i Afriku, která jeho umění výrazně poznamenala. V říjnu 1911 uspořádal Eugen první samostatnou výstavu v Mnichově a následně ve Frankfurtu nad Mohanem, ale již v polovině prosince zemřel na tuberkulózu.
 
Ostatní dva synové Maxe rytíře Kahlera, Felix a Viktor, zdědili rodový majetek a žili v Československu až do roku 1938. V době zvyšujícího se mezinárodního napětí se prozíravě rozhodli pro emigraci a usadili se v USA. Jejich majetek byl po zřízení Protektorátu zabaven německými úřady. Ani Felix, ani Viktor neměli mužské potomky. Tři Felixovy dcery – Alžběta, Anita Virginie a Maria – žili po druhé světové válce ve Spojených státech, stejně jako Viktorova dcera Charlotta. Druhá Viktorova dcera Edith se usadila v Paříži. 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Kahler (1911)rytíř Kahler (1911)119.27 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře