Archivováno NK ČR

Kadich z Pferdu

Jméno Kadich zná nepochybně každý, kdo se zajímá o dějiny moravské šlechty. Autorem zdejšího tzv. Siebmacheru je totiž vedle Conrada Blažka právě Heinrich Kadich.
 
Jeho otec se původně jmenoval Heinrich Kadisch (1819-1894) a pocházel ze židovské rodiny z Bystrého u Poličky. Roku 1834 konvertoval ke katolictví a roku 1850 si změnil jméno s příliš židovsky znějícího Kadisch na Kadich.
 
Čtyři roky po konverzi, roku 1838, vstoupil devatenáctiletý Heinrich jako dobrovolník do armády. Sloužil u hulánů a podle vlastního slov ho láska ke koním provázela celý život. Jako plukovní adjutant se účastnil tažení v Uhrách roku 1848 a 1849 a účastnil se řady bojů, ve kterých přišel o dva koně. Již jako uznávaný odborník na chov koní byl roku 1857 v hodnosti majora převelen do c. a k. vojenského hřebčince a v červnu 1867 jmenován podplukovníkem a velitelem hřebčince a vojenských stájí v Louce u Znojma. Když byl o čtyři roky později povýšen do šlechtického stavu, požádal (podle nepotvrzených zpráv z důvodu sázky) nejen o udělení čestného titulu šlechtic (Edler von), ale také o jeden z pozoruhodných predikátů, které si sám zvolil: von Pferd (z Koně), von Huf (z Podkovy) a von Fohlengarten (ze Zahrady hříbat). Byl mu povolen hned první. Nejvyšším rozhodnutím z 10. února 1871 a listinou ze 14. března téhož roku byl podplukovník Heinrich Kadich povýšen do šlechtického stavu s predikátem Kadich šlechtic z Pferdu (Kadich Edler von Pferd) a získal erb, který také odkazoval na jeho největší životní lásku – koně:
 
Modrý štít se stříbrným šikmým břevne provázeným nahoře stříbrnou hlavou koně s polovinou krku, dole dvěma okovanými koňskými kopyty nad sebou. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera - stříbrné mezi modrými.
 
Kadichové údajně později museli kvůli svému pozoruhodnému predikátu strpět řadu posměšků s narážkou na židovský původ. Někteří proto přídomek raději nepoužívali a používali jen jména šlechtic Kadich (Edler von Kadich).
 
Heinrich dosáhl hodnosti generálmajora. Měl tři syny narozené v Brně. Nejstarší Hans (1864-1909), vystudoval lékařství a filozofii ve Vídni, získal doktorát filozofie a věnoval se zoologii. Proslavil se také jako přírodovědec a cestovatel po Asii, Balkánu a Kavkaze. Zemřel během cesty z Aljašky. Jisté jméno získal i jako spisovatel, když publikoval pod pseudonymem Hans Waldlieb. Roku 1898 emigroval do Spojených států amerických, kde jeho syn působil jako obchodník v New Yorku.
 
Prostřední syn byl výše zmíněný spoluautor moravského Siebmacheru (1899) Heinrich (1865-1918). Zdědil otcovu lásku ke koním a působil ve slavném hřebčinci v Kladrubech. Později byl jako významný expert povolán na ministerstvo zemědělství, kde dosáhl hodnosti sekčního šéfa. Zároveň byl ale známý i jako odborník na heraldiku a genealogii moravské šlechty.
 
Nejmladší ze synů, Richard (*1867) šel v otcových stopách a stal se c. k. důstojníkem.
 
 
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950, s. 124-125.
Mašek, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl I., A-M, Praha 2008.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
 
 

NáhledPřílohaVelikost
Kadich šlechtic z Pferdu (1871)Kadich šlechtic z Pferdu (1871)141.6 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře