Archivováno NK ČR

Hotovec z Husenic a Löwenhausu

Zakladatelem rodu Hotovců byl Daniel Fridrich Hotovetcius, domažlický rodák. Od listopadu 1643 studoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu, kde v květnu 1645 dosáhl bakalářského gradu a v červenci 1647 hodnosti magistra. Za švédského vpádu a po obležení Prahy roku 1648 se stal členem studentské setniny a v jejích řadách se několikrát vyznamenal. Prováděl na loďkách průzkum na Vltavě, což představovalo značné riziko. Jednou dne, kdy se do akce vypravil pouze s bubeníkem setniny, byl totiž odhalen a téměř přišel o život. Kromě samostatných akcí pomáhal Hotovetcius sedmnáct dní a nocí bránit most a účastnil se i řady jiných potyček. Když byl při jedné z nich zabit desátník osmého oddílu studentské legie, byl Hotovetcius, v té době svobodník, povýšen na jeho místo. Za tyto zásluhy byl 7. února 1653 povýšen do českého vladyckého stavu s predikátem z Lewenhausu a byl mu udělen erb:  
 
Stříbrným šikmým vlnitým břevnem, na kterém se vidí plovoucí labuť, černo-červeně dělený štít. V patě štítu dělostřelbou poškozená a hořící hradební zeď, na které stojí zlatý zlatě korunovaný, dvojocasý lev držící píku s červeno-stříbrným praporečkem. Na korunované kolčí přílbě s přikrývadly vpravo červeno-zlatými, vlevo modro-černými modrá koule. Na ní levým spárem stojí černý orel držící v pravém spáru zlatou korunu, v zobáku pravé sehnuté hlavy z koule vyrůstající palmovou ratolest, která je provlečena zmíněnou korunou.
 
Daniel Fridrich Hotovetcius z Lewenhausu se roku 1666 oženil s Justinou Euphraxií Kropáčovou z Krymlova a Hohenfallu (†1702), vnučkou známého Filipa Fabricia z Hohenfallu, která mu porodila řadu dětí. Hotovetcius později působil při rentovním úřadě a zemřel po roce 1673. I přes prestižní sňatek byl šlechtický rodokmen Hotovců příliš krátký. Synové Daniela Fridricha proto přijali (či vytvořili) legendu, podle které byli potomky staročeského rodu Hotovců z Husenic. Mezi českými rytířskými rody měli být uváděni již roku 1534. Rytíři Hotovcové později zchudli a na výsluní je vrátil až Daniel Fridrich, který podle této teorie nebyl povýšen do šlechtického stavu, ale pouze získal nový predikát. Na tomto základě požádali bratři Ignác Pavel (1668–1736), rada, přísedící a český sekretář při tribunálu Moravského markrabství, Jan Václav († po 1717), kanovník svatovítské a vyšehradské kapituly a děkan kostela sv. Apolináře v Praze, a Václav Podivín († po 1709), mladší lovčí na komorním panství Zbiroh, o přiznání starého rytířského stavu Království českého s predikátem Hotovec z Husenic a Löwenhausu (Hotowetz von Hußenitz und Löwenhauß). Udělen jim byl 29. srpna 1709 zároveň s polepšením erbu:  
 
Vlnitým stříbrným břevnem, na kterém se vidí stříbrná plovoucí labuť, černo-červeně dělený štít. V patě červeného pole je dělostřelbou poškozené město, na kterém stojí zlatý dvojocasý korunovaný lev držící v předních tlapách píku s červeno-stříbrně děleným praporkem. Na štítě jsou dvě korunované turnajské přílby s červeno-zlatými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je na modré zeměkouli stojící černý korunovaný orel s palmovou ratolestí v pravém a zlatou korunou v levém spáru, na levé se pak vidí stříbrná labuť mezi dvěma odvrácenými praporci, pravým červeným a levým černo-stříbrně děleným.
 
Ignác Pavel se oženil s Theresií Rosalií von Geißmar, původem ze staré rytířské rodiny z biskupství Paderborn, s níž měl syny Karla Kajetána († po 1743), soudního přísedícího v Olešnickém knížectví ve Slezsku, a Emanuela Františka (1704 – po 1764), soudního přísedícího na Moravě, který byl 13. února 1743 povýšen do starého panského stavu Království českého s predikáty pán, svobodný pán a Urozený (Herr, Freyherr a Wohlgebohren). Zároveň mu byl polepšen erb přidáním baronské koruny. Emanuel František se později stal prezidentem moravského zemského soudu v Brně. Nejdéle zřejmě přežila větev Václava Podivína. První z jeho tří synů, František († 1745), byl v letech 1734–35 farářem v Pustiměři u Vyškova. Pozdější Hotovcové pochází buď od jeho dalších dětí: Jana, který roku 1787 získal statek Melčany u Dobříše, nebo Emanuela, kteří jsou připomínáni ještě na počátku 19. století. Z této větve měl pocházet československý ministr obchodu, živností a zahraničního obchodu (1920–21) JUDr. Rudolf Hotowetz (1865–1945).  
 
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl I. Praha: Argo 2008.
KILIÁN, Jan, Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. Život, rod a dílo defenestrovaného sekretáře, České Budějovice: Veduta 2005.

NáhledPřílohaVelikost
Hotovec z Lewenhausu (1653)Hotovec z Lewenhausu (1653)126.66 KB
Hotovec z Husenic a Löwenhausu (1709)Hotovec z Husenic a Löwenhausu (1709)153.47 KB
svobodný pán Hotovec z Husenic a Löwenhausu (1743)svobodný pán Hotovec z Husenic a Löwenhausu (1743)154.78 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře