Archivováno NK ČR

Hortenau (Adam z Hortenau)

Přestože řada příslušníků habsbursko-lotrinského rodu měla nemanželské děti, jedinými legitimovanými bastardy, o kterých víme, byli potomci arcivévody Otty (1865-1906). Šlo o zcela mimořádnou záležitost, protože příslušníci rakouské panovnické dynastie se svých levobočků obvykle „zbavovali“ prostřednictvím větší finanční sumy poskytnuté jejich matce. V tomto případě ale byl problém složitější. Šlo o nemanželské potomky narozené z dlouholetého arcivévodova vztahu k baletce Marii Theresii Schleinzerové. Ta se narodila jako nemanželská dcera Josefa Schleinzera a Kateřiny Adamové, zpočátku nosila příjmení matky a legitimována (se jménem Schleinzerová) byla až sňatkem svých rodičů. Otto totiž obě děti, Alfreda (*1892) a Hildegardu (*1894), jež užívali jméno Adam, uznal za své a nepochybně je také ekonomicky zabezpečil. Přestože jakákoli zmínka o nich podléhala utajení, stala se jejich opatrovatelkou a vychovatelkou dáma z vysoce postavené rodiny: Karlotta hraběnka Boos-Waldecková, rozená svobodná paní z Breidbach-Bürresheimu (1838-1920), dáma Hvězdového kříže. Přestože v dochovaných materiálech není její postavení oficiálně uvedeno, byla to ona, jež podala císaři žádost o nobilitaci obou dětí, a pro úzký vztah k rodině bývalé arcivévodovy milenky může mluvit i to, že roku 1920 zemřela v Opatii, kde rodina Marie Terezie později žila.
Ještě před smrtí arcivévody Otty, roku 1902, se Marie Schleinzerová provdala za lékaře Julia Cohna. Roku 1911 požádala hraběnka Boos-Waldecková císaře o upravení společenského postavení obou Ottových dětí. Uvedla přitom, že povýšení není možné maskovat nobilitací dr. Cohna, po které by Afreda a Hildegardu adoptoval, protože podle rakouských zákonů nesměl mít adoptivní otec manželské děti, které Cohn má. Zdůraznila také, že by nebylo žádoucí měnit příjmení obou dětí z Adam na Cohn, a proto by mělo dojít k nejen k nobilitaci všech – jak Cohna, tak obou dětí. Všem měl být ale udělen stejný predikát. Tento krok měl umožnit, aby jak Cohn s manželkou, tak i Alfred a Hildegarda s císařským souhlasem svá příjmení odložili a nadále používali jen shodného přídomku, který by vytvořil vnější dojem jednotné rodiny.
František Josef s tímto plánem souhlasil, protože vyžádaná nobilitace Julia Cohna měla ještě další účel. Zatímco jeho povýšení, ke kterému došlo 24. října 1911, bylo předpisově oznámeno v listu Wiener Zeitung, nobilitace obou sourozenců z téhož dne proběhla utajeně s přísným zákazem cokoli o ní bližšího tisku sdělovat. 16. listopadu 1911 Julius von Cohn s manželkou Marií požádali za sebe i Mariiny děti Alfreda a Hildegardu o udělení čestného titulu šlechtic a predikátu Hohenau, Hortenau nebo Hoheneich, ze kterých úředníci schválili prostřední. Listinou z 27. listopadu získali oba sourozenci predikát Adam šlechtic z Hortenau (Adam Edler von Hortenau) a erb rakouských barvách - stříbrné a červené:
Stříbrno-červeně dělený štít, v jehož horním poli jsou tři červené hvězdy (1:2). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě zavřená orlí křídla: pravé dělené červeno-stříbně, levé stříbrno-červeně
Na základě další žádosti pak bylo 25. května 1912 pak bylo Alfredovi, Hildegardě i rodině dr. Cohna povoleno odložit dosavadní příjmení a psát se jen jako šlechtic z Hortenau (Edler von Hortenau).
 
 
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.

NáhledPřílohaVelikost
šlechtic z Hortenaušlechtic z Hortenau115.58 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře