Archivováno NK ČR

Hildprandt z Ottenhausen

Bratři Georg a Jobst Hildprandtové, obyvatelé hornobavorského Landsbergu, obdrželi 27. června 1530 od císaře Karla V. erb:

V černém štítě je doprava běžící obrněný starý muž s dlouhou šedou bradou a špičatou přílbou na hlavě držící v pravici meč se zlatým jilcem a záštitou a mající přes levé rameno zavěšeno zlaté tarče v podobě lví hlavy. Na štítě spočívá kolčí přílba s černo – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí muž ze štítu.

Syny jednoho z obou bratří byli landsberští měšťané Joachim a Simon bratři Hildprandtové, kteří byli listinou císaře Rudolfa II. povýšeni do říšského šlechtického stavu a byl jim polepšen erb, aby se dostal do souladu se šlechtickým stavem:

Kolčí přílba tak byla zaměněna korunovanou turnajskou přílbou.

Simonův syn Johann Reinhradt byl v letech 1608 – 1611 správcem Lvího domu na Pražském hradě, po smrti Rudolfa II. přešel do služeb jeho nástupce Matyáše a po smrti i tohoto panovníka do služeb arcivévody Leopolda Pasovského. 1. května 1620 na jeho žádost rozšířil císař Ferdinand II. šlechtictví na další dva jeho strýce, Abrahama  a Philippa Hildprandty, a všem udělil predikát z Ottenhausen/von und zu Ottenhausen spolu s privilegiem denominandi. Roku 1628 je Johannu Reinhardtovi udělen inkolát v Čechách. Šlechtictví Hildprandtů bylo zpochybněno na počátku 18. století, kdy vypukl spor o správu chanovsko-langendorfského fideikomisu Kraselov a Němčice mezi Václavem Chanovským z Dlouhé Vsi a vdovou po Janu Jindřichu Chanovském z Dlouhé Vsi Barborou, rozenou Hildprandtovou z Ottenhausen, poručnicí svých dvou synů Josefa a Viléma Chanovských. V revizním procesu potvrdil císař Karel VI. předchozí privilegia, erb a příslušnost Hildprandtů k rytířskému stavu. Listina byla vydína Karlu Josephu Hildprandtovi von und zu Ottenhausen 9. března 1739 a 18. února 1740 byla vtělena do Desk zemských. 23. srpna 1756 povýšila císařovna Marie Terezie Karla Josepha Hildprandta a jeho synovce Johanna Josepha Hildprandta do stavu svobodných pánů.

Erb zůstal nezměněn, pouze na štít přibyla koruna svobodných pánů.

Michal FIALA: Erbovní a nobilitační listiny svobodných opánů Hildprandtů z Ottenhausenu. Heraldická ročenka 1992, s.45-56.

 

Michal FIALA

NáhledPřílohaVelikost
Hildprandt von und zu Ottenhausen 1756Hildprandt von und zu Ottenhausen 1756125.46 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře