Archivováno NK ČR

Henikstein (Hönig z Heniksteina)

Roku 1764 si pronajalo konsorcium z řad vzájemně spřízněných židovských obchodníků státní tabákový monopol v českých zemích a v Rakousku. Smlouva byla podepsána v lednu 1765 a přinesla oběma stranám mimořádné zisky. Nepřekvapí proto, že židovští nájemci záhy získali privilegované postavení nejen mezi svými souvěrci, ale i v celé monarchii a že řada z nich byla později odměněna šlechtickým titulem.
 
Největšího věhlasu z celého konsorcia dosáhli bratři Hönigové původem ze západočeské Chodové Plané, kteří nedlouho po podpisu smlouvy odešli do Vídně a založili zde nové obchodní společnosti. Tři z nich přijali křesťanství a udělali rychlou kariéru.
 
Největších úspěchů dosáhl nepochybně Adam Albert Hönig (1745-1811), který se nechal roku 1781 pokřtít a otevřel si tak dveře do vyšší společnosti. Na rozdíl od ostatních členů konsorcia se i nadále podílel na obchodu s tabákem a při příležitosti převzetí tabákového monopolu do státní režie byl jmenován dolnorakouským vládním radou a ředitelem bankálních důchodů a tabákové režie. Zároveň byl 19. ledna 1784 jako první z rodiny povýšen do šlechtického stavu s predikátem Hönig šlechtic z Heniksteina (Hönig Edler von Henikstein) a byl mu udělen erb:
 
Dělený a nahoře polcený štít. V pravém červeném poli horního pole se vidí stříbrný, doleva obrácený lev, v levé stříbrném poli pak ze zelené půdy vyrůstá tabáková rostlina v plném květu se šesti listy. V dolní modré polovině štítu obdélný kámen „vyrobený po římském způsobu“, na kterém stojí úl obklopený včelami  - třemi z pravé a čtyřmi z levé strany. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je stříbrný lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě tabákovou rostlinu.
 
Jeho zkušenosti využila vláda i v Haliči, kde mu potvrdila výsady privilegovaného obchodníka a jmenovala jej ředitelem solné komory v haličské Wieliczce, odkud plynula značná část příjmů z provincie. Vážnost Adama Alberta Höniga stále stoupala. 10. května 1807 byl povýšen do rytířského stavu, odložil rodové příjmení a začal se psát jen jako rytíř Henikstein (Ritter von Henikstein). Při příležitosti nové nobilitace si také výrazně zjednodušil svůj původní erb:
 
V modrém poli stojí na bílém obdélném kameni tesaném po římském způsobu zlatý úl obklopený sedmi včelami - třemi na pravé a čtyřmi na levé straně. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou na obou tři pera - zlaté mezi modrými.
 
Potomci Adama Alberta se již zcela sžili s majoritní křesťanskou společností. Synové Josef, Karel a Jan, c. k. privilegovaní obchodníci, byli majiteli statku Mitrovice v Berounském kraji a roku 1812 získali český inkolát. Přestože Mitrovice byly již roku 1828 prodány, vzestup rodu se nezastavil.
 
Mimořádně zajímavou osobností byl syn Karla rytíře Heniksteina (1773-1828), rytíř Moritz (1813-1879). Roku 1839 koupil od Jana šlechtice Nádherného statek Dub v Prácheňském kraji, kde zakrátko vynikl jako mimořádně úspěšný zemědělský podnikatel. V této činnosti se nechal inspirovat svým přítelem, vynikajícím hospodářským odborníkem a odchovancem schwarzenberské hospodářské školy v Českém Krumlově Františkem Horským (1801-1877), pozdějším rytířem Horským z Horskýsfeldu. Neomezoval totiž své aktivity pouze na prosperitu velkostatku, ale každou druhou neděli pořádal na svém zámku přednášky pro hospodáře z blízkého okolí a seznamoval je s novým způsobem hospodaření. Byl také aktivním členem Společnosti Musea království Českého a členem Vlastenecké hospodářské společnosti v Čechách. Je zajímavé, že podnikatelské úspěchy byly i příčinou pádu rytíře Heniksteina. Rostoucí prosperita panství mu roku 1860 umožnila zahájit nákladnou přestavbu dubského zámku ve stylu winsdorské gotiky a na dokončeném sídle pořádal velkolepé slavnosti a divadelní představení. Nepřekvapí, že za této situace se Henikstein dostal do víru dluhů zakončených prodejem Dubu roku 1865. Po svém odchodu z jižních Čech našel na nějaký čas útočiště na panství Františka Horského v Kolíně, kde jej jeho přítel jmenoval hospodářským ředitelem. Zemřel jako soukromník v Linci.
 
Josef rytíř Henikstein (†1838) se oženil s Elisabeth rozenou ze Sonnesteina (†1823) a jejich synové dovedli rod k nejvyšším poctám. Jeden z nich, Alfred (1810-1882), se stal neznámějším členem celého rodu. 25. května 1859 byl jako c. k. generálmajor a první generální pobočník v Lombardsko-Benátsku spolu se svými bratry Friedrichem (1799-1868), c. k. plukovníkem ve výslužbě, a Wilhelmem (1800-1876), majitelem obchodního domu „Henikstein und Companie“ a od roku 1846 nizozemským generálním konzulem, povýšen do stavu svobodných pánů a byl jim polepšen erb:
 
Stříbrno-červeně čtvrcený štít s modrým srdečním štítkem, ve kterém stojí na bílém obdélném kameni tesaném po římském způsobu zlatý úl obklopený do půlkruhu sedmi včelami. V prvním a čtvrtém poli vyrůstá ze zeleného pahorku kvetoucí tabáková rostlina přirozené barvy. Ve druhém poli se vidí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou, v levé svazek šípů . Ve třetím poli je stříbrný řecký kříž. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Na prostřední s modro-zlatými přikrývadly je hrotem vzhůru obrácený meč se zlatým jilcem a záštitou mezi zlato-modře a modro-zlatě dělenými křídly. Na pravé s přikrývadly červeno-stříbrnými jsou tři pera - stříbrné mezi červenými, na levé s přikrývadly červeno-zlatými jsou tři pera - zlaté mezi červenými. Štítonoši jsou dva zlatí gryfové stojící na modré pásce se zlatým heslem Pro deo et principe.
 
Baron Alfred Henikstein byl roku 1864 povolán do generálního štábu u c. k. ministerstva války a jeho kariéra vyvrcholila v prusko-rakouské válce roku 1866, kdy byl jmenován náčelníkem generálního štábu severní armády. Po zdrcujícím neúspěchu rakouských vojsk a katastrofě u Hradce Králové byl postaven před vojenský soud. Na příkaz Františka Josefa bylo ale vyšetřování zastaveno a Henikstein pouze poslán do výslužby.
 
Baronská linie pokračovala díky Alfredovi, protože Friedrich i Wilhelm zemřeli bez mužských potomků. Alfredův jediný syn Gustav (1840-1909) se oženil s Paulou hraběnkou Ledóchowskou (1853-1923). V manželství se narodila dcera Marie (*1873), provdaná hraběnka Marzani, a syn Alfred (1877-1936). Roku 1908 se oženil s Klotildou hraběnkou O´Donellovou (1887- po 1929). Jejich dětmi byli Hugo (*1910), Maria (*1911) a Georg (*1917).

NáhledPřílohaVelikost
Hönig šlechtic z Henickstein (1784)Hönig šlechtic z Henickstein (1784)147.97 KB
rytíř z Heniksteina (1807)rytíř z Heniksteina (1807)159.87 KB
svobodný pán z Heniksteina (1859)svobodný pán z Heniksteina (1859)255.62 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře