Archivováno NK ČR

Hardtmuth

Autor: Jana Klímová
 
Předkové rodu Hardtmuthů pocházejí z Bavorska. V první polovině 18. století se však truhlář Anton Hartmuth (1720-1793) přestěhoval do Dolních Rakous a právě jím počíná rakouská linie této rodiny.  O společenský vzestup rodiny se však velkou měrou zasloužil jeho syn Joseph (1758-1816), proslulý architekt ve službách Liechtensteinů, autor minaretu, tzv. Janova hradu a jiných staveb nejen na území lednicko-valtického areálu. Dále byl také významným vynálezcem (vídeňská kamenina, tužka, umělá pemza,…) a zakladatelem dnešní továrny Koh-i-noor Hardtmuth.
 
Po jeho smrti převzal rodinný podnik synové Carl (1804-1881) a Louis (1800-1861). Louis se však raději věnoval umění, vědě a cestování po Evropě a proto již od roku 1828 Carl vedl firmu samostatně. Na jeho popud byla výroba v polovině století přesunuta do Českých Budějovic, kam se přestěhovala i Carlova rodina. Za sídlo svého podniku si Hardtmuth roku 1833 vybral vhodné pozemky na jihozápadním okraji města, tzv. Linecké předměstí.
 
Roku 1863 byl Carl za své zásluhy na poli průmyslu vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa. O deset let později, 27. října. 1873, byl nejvyšším rozhodnutím za účast a podíl na úspěchu světové výstavy ve Vídni povýšen do dědičného šlechtického stavu. Požádal při této příležitosti o udělení přídomku, ale všechny jím požadované návrhy byly zamítnuty (byly totiž již zadány). Vzhledem k tomu, že však již zaplatil příslušnou taxu, rozhodl se nakonec za stejnou cenu pro udělení čestného titulu šlechtic (Edler von), který mu byl udělen listinou ze 16. ledna 1874 spolu s následujícím erbem:
 
Zlato-červeně dělený štít. V horním poli se vidí červený lev, v dolním zlatá hvězda. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy - pravý zlatý, levý červený - mezi kterými je zlatá hvězda. Pod štítem je červená páska se zlatým, gotickým písmem napsaným heslem “Beharrlich vorwärts”.
 
Z manželství Carla s Friederikou svobodnou paní Šlechtovou ze Všehrd, dcerou generálmajora Františka svobodného pána Šlechty ze Všehrd, vzešli dva synové a jedna dcera. Prvorozený syn, Gustav (1829-1901), byl ekonomem. Oženil se s Hedwigou von Meyer, dcerou lékaře a generálního inspektora rumunských nemocnic dr. Johanna Nepomuka šlechtice Meyera, a měl s ní tři děti: Moritze, Eleonoru a Friedricha. Jejich potomci se pak usadili v Rakousku a Německu, kde žijí pravděpodobně doposud.
 
V otcových šlépějích šel až syn, Franz (1832-1896), který se stal roku 1854 společníkem v rodinné firmě a po otcově smrti jejím jediným majitelem. Právě jeho zásluhou spatřila světlo světa proslulá žlutá tužka Koh-i-noor. Franz se oženil se sestrou své švagrové Matyldou von Meyer (†1901) a měl s ní tři děti: Marii (řečenou Irma), provdanou za Ernsta svobodného pána Herring von Frankensdorf (1852-1923), Matyldu, provdanou za důstojníka dělostřelectva a později radního v Českých Budějovicích Oliviera hraběte Lamezan-Salins (1867-1919), a Franze (1870-1927).
 
Franz (I.) šlechtic Hardtmuth zemřel roku 1896. Řízení podniku následně převzala vdova Matylda, po jejíž smrti byl rodinný majetek rozdělen na tři rovné díly mezi její děti, které podnik spravovaly společnými silami.
 
Franz (II.) pojal za manželku Annu von Rostoczil, dceru c. k. polního podmaršálka a šumavského básníka Moritze von Rostoczil. Z tohoto manželství vzešly tři děti: Marie, provdaná za Charlese prince Rohana, Anna a Franz.
 
Těsně před skončením druhé světové války uprchla rodina do zahraničí (Marie princezna Rohan a Franz (III.) do Anglie, zbytek rodiny do Rakouska). Veškerý rodinný majetek byl zabrán již v květnu 1945 revolučním závodním výborem a posléze znárodněn v rámci Benešových dekretů. V současné době žijí potomci rodiny v Rakousku, Německu a Anglii.
 

 
 
 
Wasmansdorff, E., Das Geschlecht Hartmuth (Hardtmuth) aus Bayern, Steireb 1966
Wodiczka, I., Zur Geschichte der Familie Edle von Hardtmuth, České Budějovice 1936

NáhledPřílohaVelikost
šlechtic Hardtmuthšlechtic Hardtmuth165.53 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře