Přestože Gutmannové nedosáhli na stupnici šlechtické titulatury tak vysokých met jako Rothschildové či Königswarterové, je možné pokládat je za jedny z nejvýznamnějších průmyslníků druhé poloviny 19. století. Přitom počátky rodu byly více než skromné. Za zakladatele rodu můžeme považovat Isaaka Gutmanna, původem z Kolína nad Labem, který se někdy ve druhé polovině 18. století přiženil do židovské rodiny v Lipníku nad Bečvou a získal zde familiantské právo. Díky finančním prostředkům svého tchána získal ve zdejší obci významné postavení. Jeho podnikatelský zájem se soustředil zejména na obchod s textilem – věnoval se nákupu uherské surové vlny a prodeji vlněných tkanin, především flanelu. Jeho dědicem a nástupcem se stal syn Marcus Leopold (okolo 1774-1838), který si v Lipníku zřídil i dílnu na výrobu vlněných látek. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla od roku 1806 s Lea Kuniginová, se kterou měl dceru, druhou od roku 1823 Dobrisch Franklová (1799-1853), původem z velmi vážené kroměřížské židovské rodiny. V manželství s Dobrisch se Marcusovi narodili synové Wilhelm Isak Wolf (1826-1895) a David (1834-1912). Ve druhé polovině 30. let ale postihl Gutmannovu firmu úpadek a krátce nato Marcus Leopold zemřel. Starší syn Wilhelm, předurčený pro pokračování v rodinné rabínské tradici, proto musel odejít ze studií a aby rodinu zajistil, začal se věnovat podnikání. Po nesnadných začátcích nastal koncem 40. let 19. století nečekaný obrat. Wilhelm Gutmann se tehdy stal renomovaným obchodníkem se sádrou, obilím, ale zejména s uhlím, které se mělo stát hlavním předmětem obchodního zájmu Gutmannova obchodního klanu.
Počátek slávy Gutmannů spadá do let 1855-1856, kdy nejdříve podnikatelé bratři Kleinové a po nich i rakouský stát prodali své doly na Ostravsku Společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda. Wilhelmovi se podařilo uzavřít s ředitelstvím této společnosti dohodu, na základě které roku 1857 převzal veškerý její obchod s uhlím. Rostoucí povinnosti jej přiměly k rozhodnutí přibrat k podnikání mladšího bratra Davida a oba pak založili společnou firmu „Gebrüder Gutmann, Wien“. Wilhelm byl manažerem, který určoval strategii dalšího vývoje společnosti, a David se spíše staral o firemní finance a účetnictví. Dalším významným partnerem Gutmannů se stala Společnost rakouských státních drah. Na přelomu 60. a 70. let se bratrům podařilo prostřednictvím výhodných kupních a nájemních smluv ovládnout téměř polovinu těžby uhlí a výroby koksu v ostravsko-karvinském revíru. Ve stejné době se také zrodila dlouholetá spolupráce Gutmannů s Rothschildy, kteří – sami příliš zaneprázdnění finančními aktivitami – na Gutmanny do značné míry přenesli odpovědnost za chod svých báňských a hutních podniků. Tím byly položeny základy jednoho z nějvětších průmyslových gigantů Evropy, Vítkovického horního a hutního těžařstva.
Bratři Gutmannové se ale nezabývali jen obchodem. Byli také aktivními účastníky řady společenských, náboženských a charitativních podniků, v jejichž prospěch upsali desetitisíce zlatých. Právě z tohoto důvodu udělil císař oběma bratrům řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě roku 1878 požádali o povýšení do rytířského stavu. David získal řád o devět měsíců později než jeho bratr, ale do rytířského stavu byl povýšen stejného roku jako Wilhelma. Titul rytíř (Ritter von) mu byl udělen listinou z 15. prosince 1878 zároveň s erbem:
Zlato-modře čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli vyniká od dělící čáry černý orel s červeným jazykem. Ve druhém poli je zlaté ozubené kolo. Ve třetím poli se vidí zlatá kotva s příčným břevnem a závěsným kruhem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s černo-zlatými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla - přední černé se zlatou včelou, levé zlaté. Z levé přílby s modro-zlatými přikrývadly vyrůstá zlatý lev s červeným jazykem, který v pravé přední tlapě drží zkřížené kladivo a mlátek na zlatých násadách. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem alles zur zeit.
Roku 1859 se David oženil se Sophií Latzkovou (1839-1902), příbuznou manželky svého bratra. Ve svazku se narodilo šest dcer a syn Ludwig (1856-1900), který se roku 1888 v Petrohradě oženil s dcerou ruského carského tajného rady barona Horatia von Günzburg Matyldou (1866-1917). Manželé měli dva syny a šest dcer. Žili většinou v Badenu u Vídně, kde jim patřila výstavná vila na Weilburgstrasse.
Protože Ludwig zemřel ještě před otcem, stal se Davidovým dědicem (a novým majitelem Tovačova) jeho starší vnuk Wilhelm Hermann, který zde sídlil až do roku 1939. Byl sedmkrát ženatý, ale zemřel bezdětný. Přestože byl Wilhelm Hermann německým nacionalistou, rasové zákony nacistické třetí říše znamenaly, že se ocitl v ohrožení života. Po nacistické okupaci proto přijal i se sourozenci kubánskou státní příslušnost a následně celá rodina emigrovala do Švýcarska. Za nacistické okupace byl tovačovský velkostatek spravován úřadem říšského protektora a po válce konfiskován na základě Benešových dekretů. Přestože Wilhelm Hermann vedl s Československem o jeho navrácení, nebyla jeho snaha úspěšná. O osudu jeho bratra Hanse Emila nejsou podrobnější zprávy.
Zářický, Aleš, Wilhelm a David Gutmannové aneb jak dva chudí lipničtí židé k rytířským titulům přišli, in: Genealogické a heraldické informace 2004, s. 27-32.
Županič, Jan, Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
