Archivováno NK ČR

Frey z Freyenfelsu

Případ rodiny Freyů patří mezi nejzajímavější causy tzv. renobilitačních procesů pražských. Renobilitace Freyů spadá do roku 1887, kdy statkář a majitel cukrovaru ve Vysočanech Friedrich Mathias Candidus Frey požádal ministerstvo vnitra o uznání zděděného rytířského stavu. Frey pocházel ze známé české průmyslnické rodiny, která podnikala v cukrovarnictví. V polovině 19. století si pronajala od pražských dominikánů u sv. Jiljí jejich část statku Vysočany, který později odkoupili. Drželi také statky Kyje a Satalice.
Friedrich argumentoval tím, že je přímým potomkem Heinricha Freye, který byl roku 1658 povýšen do českého šlechtického stavu s predikátem z Freyenfelsu (von Freyenfels) a roku 1679 získal český rytířský stav. Ministerstvo jeho nároky uznalo, listinou z 15. února 1888 mu obnovilo rytířský stav a predikát z Freyenfelsu (von Freyenfels) a povolilo, aby užíval stejného znaku jako jeho předci:
Červeno-černě čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli je na příkrém zeleném vrchu stříbrný kůň ve skoku. Ve druhém a třetím poli jsou tři snopy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je mezi dvěma křídly (pravým děleným zlato-černě, levým stříbrno-červeně) rostoucí oděnec s přílbou na hlavě a plnovousem, který v obrněné pravici drží meč se zlatým jílcem a záštitou.
O necelého čtvrt roku později získal stejné potvrzení i bratr Friedricha Mathiase Candida, Karl Johann Vincenz, soukromník z Prahy.
Tak vznikla (staro)nová šlechtická rodina Freyů von Freyenfels. Háček byl ovšem v tom, že příbuzenské vztahy vysočanského podnikatele se staročeským rytířským rodem byly smyšlené a stály na falzech, které, jak zjistili soudní experti, zhotovil sám Friedrich Frey. V době vyšetřování byl ale pachatel, stejně jako jeho bratr Karl, již po smrti. Nemohl být proto stíhán a úřady se spokojily s tím, že 6. května 1905 prohlásili renobilitaci za neplatnou a nařídili opravit matriky. Vdova po Friedrichu Freyovi, Rosa rozená Roslawová von Rosenthal, se titulu vzdala již 15. října 1903.
Celá causa tím ale kupodivu neskončila. Protože manželství Friedricha Freye bylo bezdětné, adoptoval roku 1886 Friedricha Eduarda Strohmayera, nemanželského syna Berty Strohmayerové, která krátce po jeho narození zemřela. Friedrich Eduard začal podle rakouských zákonů užívat jméno Strohmayer-Frey. Protože ale nebyl manželským synem, pokrevně tedy nepatřil do rodu, renobilitace se na něj nevztahovala. K tomu bylo zapotřebí zvláštní císařské milosti, o kterou Friedrich Frey požádal až v roku 1895 a císař František Josef jeho žádosti. Protože však Friedrich Frey nepožádal o odložení rodného jména svého adoptovaného potomka, užíval jeho syn nadále spojených jmen a psal se rytíř Strohmayer-Frey z Freyenfelsu (Ritter Strohmayer-Frey von Freyenfels). Tím, že Friedrich Eduard nezískal svůj titul renobilitací, ale na základě císařského rozhodnutí a přenesením šlechtictví, nastala zajímavá situace. Výrok soudu, který renobilitace rušil, pro něj totiž nebyl závazný a proto si uchoval svůj rytířský titul i predikát nedotčený. Necítil ani potřebu svůj stav konfirmovat pomocí zvláštní listiny a k tomuto kroku přikročil až na samém konci existence habsburské monarchie. 23. října 1918 jej totiž císař Karel I. povýšil za zásluhy v oblasti válečného zásobování do stavu svobodných pánů. Zároveň mu při této příležitosti potvrdil přenesení rytířského stavu, dovolil mu odložit současné příjmení a psát se pouze jako svobodný pán Frey z Freyenfelsu (Freiherr Frey von Freyenfels). Vzhledem k zániku monarchie na podzim 1918 již příslušná listina vydána nebyla.
 
 
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
 
 
 
 
 
 
 

NáhledPřílohaVelikost
Frey z FreyenfelsuFrey z Freyenfelsu165.26 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře