Eskeles

Zakladatelem rodu byl Bernhard Eskeles (1753-1839), který se oženil s dcerou berlínského dvorního faktora a finančníka pruského krále Fridricha II. Daniela Itziga (1722-1799), čímž se stal švagrem dalšího finančníka Nathana Adama Arnsteinera (1749-1838) a příbuzným Salomona Herze (1743-1825). Všichni tři společně založili velkoobchodnickou firmu, jež se během koaličních válek stala jedním z hlavních dodavatelů císařské armády. Za tyto zásluhy povýšil císař František II. dne 6. listopadu 1797 všechny do šlechtického stavu s čestnými titulem šlechtic (Edler von) a dal jim právo nosit v erbu polovinu císařského orla. Listinou byl následně Eskelesovi udělen znak:

Modrý štít se stříbrným kůlem, ve kterém se vidí okřídlená Merkurova hůl přirozené barvy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou na tři pera – stříbrné mezi modrými.

Herz z firmy záhy odešel a osamostatnil se, zatímco bankovní dům Arnstein & Eskeles existoval ještě déle než půlstoletí. Na rozdíl od Nathana Adama barona Arnsteiner zůstal zakladatel rodu Bernhard Eskeles (1753-1839) po celý život věrný židovské víře. I přesto ocenil císař František I. jeho zásluhy roku titulem rytíře a svobodného pána. Nejvyšším rozhodnutím ze 12. března 1810 a listinou z 8. dubna 1811 byl povýšen do rytířského stavu s predikát rytíř (Ritter von) a byl mu udělen nový erb:

Stříbrno-modře polcený štít. V pravé polovině vyrůstají na olistěném vinném stonku dva modré hrozny, v levé jsou dvě dvojice vzájemně propletených okřídlených hadů přirozené barvy, kteří jsou k sobě přivráceni hlavami a zrcadlově totožní. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou na každé tři pera – stříbrné mezi modrými.

O dvanáct let později, 29. září 1822, získal i stav svobodných pánů s predikátem svobodný pán (Freiherr von) a erb:

Čtvrcený štít se stříbrným srdečním štítkem, ve kterém se vidí na olistěném vinném stonku dva modré hrozny. První a čtvrté pole hlavního štítu je zlaté s rostoucím černým orlem s červeným jazykem, druhé a třetí je modré s dvojicí vzájemně propletených okřídlených hadů přirozené barvy, kteří jsou k sobě přivráceni hlavami. Na štítě je koruna svobodných pánů a na ní stojí tři korunované turnajské přílby. Prostřední s černo-zlatými přikrývadly nese černého orla s červenými jazyky, krajní s modro-stříbrnými přikrývadly pak každá tři pera – stříbrné mezi modrými. Štítonoši jsou dva jeřábi přirozené barvy stojící na pásce s heslem PATRIAE SUISQUE.

Bernhard byl totiž nejen jedním z nejslavnějších finačníků své doby, spolumajitelem bankovních domů Arnstein & Eskeles a Sina & Eskeles, spoluzakladatelem a guvernérem Rakouské národní banky, ale také finančním poradcem císařů Josefa II. a Františka II. Pocházel z jedné z nejváženějších židovských rodin monarchie. Bernhardovou babičkou byla Eva Rebekka, dcera slavného židovského finančníka Samuela Wertheimera, a děda, Evina manžel Berharda Eskelese (1691-1753), jmenoval Karel VI. roku 1725 vrchním rabínem v Uhrách.

Bernhard Eskeles začal svou hvězdnou podnikatelskou kariéru jako obchodník v Amsterodamu, odkud později přesídlil do Vídně. Zde založil se svými příbuznými firmu Arnstein & Eskeles, v jejímž čele stál půl století. Roku 1795 si získal důvěru císaře Františka II. odhalením padělatelů frankfurtských nouzových peněz, jejichž výroba působila rakouské státní pokladně značné škody. Během napoleonských válek opatřoval monarchii peníze a roku 1806 založil Rakouskou národní banku, v jejímž čele stál 23 let. Věnoval také velké finanční částky potřebným a zřídil řadu dobročinných nadací.

Z manželství s Cecilií Itzigovou (1760-1836) měl syna a dceru, kteří opustili víru svých rodičů a nechali se pokřtít. Syn Denis (Daniel) (1803-1876) přestoupil ke katolictví jako osmnáctiletý bez vědomí svého otce během pobytu v Anglii a dcera Marine Anna Cecilie Henriette (1801-1862) konvertovala roku 1825 z důvodu sňatku s Franzem hrabětem Wimpffenem (1797-1870). Také Danielovi otevřela konverze dveře do vyšší šlechtické společnosti a roku 1831 se oženil s Emilií svobodnou paní Brentano-Cimarolli-Visconti (1809-1880) s italsko-rakouské aristokratické rodiny.

Denis, jako jediný syn, se po smrti svého otce stal šéfem bankovního domu Arnstein & Eskeles. Na rozdíl od svého otce se ale neomezil jen na finančnictví, ale také se doslova vrhl do rychle se rozvíjejícího železničního podnikání, které slibovalo mimořádně vysoké zisky. Vedl ostrý konkurenční boj s rodinou Rothschildů, přičemž se spojil s francouzským bankovním domem Crédit Mobilier. Když ale pokus této banky o ovládnutí francouzských železnic v polovině 50. let 19. století neuspěl, začal klesat i kredit Daniela Eskelese. Roku 1859 vyhlásil úpadek, což znamenalo těžkou ránu pro rakouský peněžní trh. Většinu jeho železničního impéria získali Rothschildové. Z tohoto debaklu se Eskelesovy podniky už nikdy nevzpamatovaly a krach vídeňské burzy pro ně znamenal jen ránu z milosti. Tři roky nato, v lednu 1876, zemřel i baron Denis, jako poslední člen rodu po meči. Zbytek majetku byl rozdělen mezi jeho šest dcer, z nichž nejstarší Helene (1837-1899), manželka Ludwiga svobodného pána Gablenze (1814-1874), získala již roku 1873 pro sebe a své děti povolení psát se „Gablenz-Eskeles“. Totéž učinili roku 1877 i potomci Denisovi nejmladší dcery Marie (1849-1907) provdané hraběnky Saracini de Belfort. Jen o pouhý rok dříve (1876) přijali jméno a erb Eskelesů i hrabata hraběta Wimpfenové, potomci Denisovy sestry Marie (1801-1862).

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com