Archivováno NK ČR

Engel z Engelsflussu

Zakladatelem rodu Engelů z Engelsflussu byl Servatius Engl (1580 – před 1658), původem z nizozemského z Maastrichtu. Ještě v Nizozemí se oženil s Marií Theresií von Guttenberg, s níž měl syna Servatia mladšího (1605–1676). Engl pracoval jako koželuh v brabantském Tongeru a odtud se okolo roku 1630 přestěhoval i s celou rodinou do Prahy. Ze své vlasti si přinesl tajemství výroby tvrdých usní, díky kterému značně zbohatl. Roku 1635 si koupil vlastní koželužnu na Kampě a roku 1638 i dům U Zlatého hroznu ležící u Vltavy nedaleko Karlova mostu v malostranském postranním právu Matky Boží pod řetězem.

Když švédské oddíly generála Königsmarcka roku 1648 přepadly a obsadily Malou Stranu, opevnil se Engl ve svém domě a ještě několik hodin vzdoroval švédskému náporu. Pak se spolu s rodinou a čeledí stáhl na Staré Město a vstoupil spolu se synem do řad měšťanských oddílů. Během bojů se několikrát natolik vyznamenal, že se mu dostalo pochvalného uznání od velitelů. Za tyto zásluhy byl 20. října 1651 povýšen do českého šlechtického stavu s predikátem z Engelsflussu (von Engelsfluß) a byl mu udělen erb:

Stříbrno-červeně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli se vidí polovičný korunovaný orel. Ve druhém a třetím poli je břevno popisované jako řeka, přes kterou vede dřevěný most. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je od kolen rostoucí anděl v bílém, červeně přepásaném oděvu s železnou přílbou, který drží v pravé ruce meč, v levé železný štít.

Jeho syn Servatius mladší Engel z Engelsflussu se usadil na Novém Městě pražském, kde s první manželkou Lidmilou Ritingrovou (†1660) vyženil dům U Žežulů ve svatopetrské čtvrti (Na poříčí čp. 1044). Podruhé se oženil roku 1662 s Annou Salomenou, dcerou pražského primátora Mikuláše Františka Turka ze Šturmfeldu a Rosenthalu. Stejně jako otec se věnoval koželužství a udělený monopol na výrobu podešví mu přinášel velké zisky. Roku 1655 si dokonce mohl dovolit koupit od Vratislava Fridricha a Václava bratří Vratislavů z Mitrovic za 50 000 zlatých zpustošené panství Mníšek pod Brdy, ke kterému později přikoupil řadu dalších statků (roku 1666 Čišovice, 1670 Korkyni a Malčany a 1673 Nebílovy). V Mníšku vystavěl nový zámek, a roku 1665 z něj s panovníkovým svolením zřídil rodový fideikomis. V Mníšku samotném obnovil vodovod, na panství postavil novou koželužnu a řadu hospod, které mu vynášely nemalé peníze.

Zároveň rychle postupoval po žebříčku šlechtické titulatury. 16. prosince 1658 byl povýšen do českého rytířského stavu a byl mu polepšen erb:

Zlato-červeně čtvrcený štít se zlatým středním štítkem, na kterém se vidí černá korunovaná orlice. V prvním a čtvrtém poli štítu je černá krokev se třemi zlatými hvězdami. Ve druhém a třetím poli je řeka, přes kterou vede dřevěný most. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby, pravá s červeno-stříbrnými a levá s černo-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je od kolen rostoucí anděl ve stříbrném, červeně přepásaném oděvu, s železnou přílbou na hlavě, který v pravici drží meč a v levici zlatý štít s černou korunovanou orlicí. Na levé přílbě je pak uvnitř zlatého věnce černá krokev se třemi zlatými hvězdami, na jejímž vršku je pět pavích per - červené, stříbrné, zlaté, černé a zlaté.

5. února 1662 mu byl přiznán starý rytířský stav Svaté říše římské, jenž mu byl 1. června 1663 rozšířen i na české země. Vrcholem jeho vzestupu bylo udělení stavu svobodných a korouhevních pánů s predikáty Wohlgebohren, resp. Freyherr a Wohlgebohren, který mu byl 27. červena 1667 udělen ve Svaté říše římské a 31. července 1670 rozšířen na české země. Zároveň došlo k poslední úpravě znaku:

Čtvrcený štít s korunovaným červeným srdečním štítkem se stříbrným břevnem. V prvním a čtvrtém zlatém poli zadního štítu je černá korunovaná, do středu hledící orlice. Druhé a třetí pole je černo-stříbrně děleno se zlatým lvem s hořícím granátem v pravé přední tlapě v horním poli. Na štítě stojí tři korunované turnajské přílby vpravo se stříbrno-červenými a vlevo s černo-zlatými přikrývadly. Klenotem na prostřední přílbě je rostoucí anděl ve stříbrném šatě s mečem v pravé a korunovaným červeným štítem se stříbrným břevnem v levé ruce. Na pravé přílbě je černá korunovaná, doleva obrácená orlice, na levé se vidí sedící zlatý lev s hořícím granátem v pravé tlapě.

Baron Servatius by také rytířem Svatého hrobu. Zemřel roku 1674 a je pohřben v kostele sv. Salvátora v Klementinu. Panství Mníšek zdědil jeho nestarší syn z prvního manželství Servác Ignác (†1704). Zemřel bezdětný a fideikomis získal syn jeho bratra Jana Františka (†1701) Ignác (1683–1743), hejtman berounského kraje, c. k. rada a rada dvorského a komorního soudu. Byl posledním mužským členem rodu, protože jeho syn Adam Johann (1716–1732) zemřel v mládí.

Mníšecký fideikomis přešel na rodinu jeho sestry Marie Victorie († po 1747), provdané svobodné paní z Unwerthu. Unwerthové, roku 1764 povýšení do hraběcího stavu, drželi panství až do vymření rodu hrabětem Ignácem roku 1827. Jejich jméno přešlo 1. března 1837 na jednu linii rodu Silva-Tarouců, která se psala hrabě Silva-Tarouca-Unwerth a vymřela roku 1889. Osudy mníšeckého fideikomisu však byly složitější.
Po vymření rodu Unwerthů roku 1827 vypukl dvanáctiletý dědický spor, během kterého fideikomis spravovali úředníci českého zemského soudu. Teprve roku 1838 byl Mníšek přiřknut neteři posledního člena rodu Ignáce Unwertha, Marii Anně hraběnce Kagerové ze Stampachu provdané hraběnce Pachtové z Rájova (1772-1847). Po její smrti panství přešlo na nejstarší dceru Emanuelu (1797-1885), která se ale nikdy neprovdala. Mníšek tak zdědila druhorozená Ludmila provdaná svobodná paní Schirdingerová ze Schirdingu (1798-1895?). Ta se ale svých práv zřekla ve prospěch syna Karla (+1909), jenž panství získal soudním rozhodnutím z prosince 1886. Protože neměl žádné potomky, přešel fideikomis roku 1909 na další nejbližší příbuzné rodu Engelů, baronský rod Kastů z Ebelsbergu. První držitel velkostatku z tohoto rodu Maria Theodorich (1858-1931) byl totiž vnukem Karoliny sv. paní Dobrženské rozené hr. Pachtové z Rájova (1802-1877), mladší sestry výše uvedené Emanuely a Ludmily.

ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006.

NáhledPřílohaVelikost
Erb-1651.jpgErb-1651.jpg117.74 KB
Erb-1658.jpgErb-1658.jpg178.92 KB
Erb-1667.jpgErb-1667.jpg173.13 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře