Diviš Čistecký ze Šerlinku

Adam Diviš Čistecký pocházel z města Čistá u Kralovic, odkud po roce 1625 přišel do Prahy. Usadil se na Novém Městě ve Zderazské čtvrti, kde roku 1637 2300 kop míšeňských koupil tzv. Kochovský mlýn. Roku 1641 pak za 1050 kop míšeňských získal dům čp. 216 se šenkem a od roku 1649 byl též majitelem domu čp. 527 U Křtěnů ve čtvrti Sv. Štěpána, který mu nabyl jako úhradu nesplaceného dluhu ve výši 350 kop míšeňských. Na Novém Městě pražském se stal se radním a přísedícím desetipanského soudu a byl též členem komisí zabývajících se plavbou po Vltavě a Labi. Během obléhání města roku 1648 vydržoval ze svých prostředků jednoho žoldnéře v setnině Zderazské čtvrti a později sám vstoupil do řad tzv. svobodné novoměstské setniny, vedené novoměstským hejtmanem Alešem Vratislavem z Mitrovic. Když pak nemohl pro špatné zdraví dále vykonávat vojenskou službu, vypravil do boje svého nejstaršího syna Jindřicha spolu s dalším vojákem. Za tyto zásluhy byl roku 28. června 1649 povýšen do českého vladyckého stavu s predikátem ze Šerlinku a byl mu udělen erb:  
 
Štít rozdělený stříbrným kosmým vlnitým břevnem. V horním zlatém poli vyrůstá z okraje štítu polovičný černý orel, ve spodním červeném poli je doleva obrácený český lev. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rozstřílená hradební zeď, za níž vyrůstá muž se zlato-černo-stříbrno-červenou točenicí na hlavě, jenž v pravé ruce drží mušketu a levou se opírá o zeď.
 
Jeden ze synů Adama Diviše Čisteckého, Jan Jiří, se usadil v Rokycanech, kde vlastnil několik mlýnů, domů a statek a v letech 1667–1671 zde zastával úřad purkmistra. Další člen rodu, Adam Maximilian (†1680) byl purkrabím oveneckého statku a byl pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích.
 
V 19. století se pokusili svou příslušnost k rodu prokázat bratři Divišové-Čistečtí Jan Nepomuk Vincenc (1848–1923), ředitel cukrovaru v Přelouči, a Václav Jan Nepomuk Eduard (*1839), přednosta stanice severozápadní dráhy v Pardubicích. V 80. a 90. letech 19. století byl několika členům rodiny obnoven šlechtický stav a Janu Nepomuku Vincencovi byl ze zvláštní milosti 8. prosince 1895 přiznán i stav rytířský. Přitom došlo ke zvláštní „historizující“ úpravě erbu, při které byla mušketa v ruce muže v klenotu nahrazena kuší. Během tzv. renobilitačních procesů pražských na přelomu 19. a 20. století se ale prokázalo, že důkazy původu byly dílem podvodníků. Ti využili touhy některých bohatých jedinců po šlechtickém titulu a opatřili jim materiály svědčící o jejich urozeném původu. Většina podvodných renobilitací byla počátkem 20. století zrušena, Divišů-Čisteckých roku 1908.
 
 
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.  
 
ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006.

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com