Archivováno NK ČR

Breisach

Rodina Breisachů byla původně usazena v židovském ghettu významného říšského města Frankfurtu nad Mohanem. Odtud se její členové kolem roku 1730 přestěhovali do uherského města Kismarton (dnes Eisenstadt v Rakousku), kde byl roku 1767 Lob Breisach připomínán jako představený židovské obce. Během 19. století se část rodiny usadila ve Vídni.
 
Lobův vnuk Wilhelm (1812-1894) se narodil v Eisenstadtu jako syn obchodníka. Rozhodl se pro vojenskou kariéru a v devatenácti letech roku 1831 vstoupil jako kadet do ženijního sboru. Původně se zapsal na 14 let, ale nakonec v armádě zůstal celý život. V únoru 1835 dosáhl převelení k námořnictvu a někdy ve 30. letech se také nechal pokřtít. Roku 1841 se stal důstojníkem (námořním praporčíkem) a poměrně rychle stoupal na žebříčku hodností. Sloužil a velel na řadě c. k. válečných lodí na Jadranu, ve Středomoří i na oceánech. Již jako fregatní poručík se během revoluce a války v Itálii v letech 1848-1849 zúčastnil blokády Benátek a ostřelování Ancony a bezprostředně po jejím skončení byl povýšen na námořního poručíka. Roku 1850 obdržel svolení k sňatku s Eugenií Haasovou (1825-1903), který byl uzavřen po složení kauce.
 
Roku 1851 byl Breisach jmenován ředitelem arsenálu a následně i zástupcem velitele přístavu Pula a roku 1853 povýšen na korvetního kapitána. Fregatním kapitánem se stal jen o dva roky později, roku 1855, kdy byl díky svým organizačním schopnostem povolán i na vrchní velitelství námořnictva. Zde se stal vedoucím 1. oddělení sekce I. Hodnosti kapitána řadové lodi dosáhl o další dva roky později. V letech 1857-1862 byl šéfem námořní kanceláře císaře Františka Josefa a za války v Itálii roku 1859 se nacházel v hlavním stanu c. k. armády. Wilhelm Breisach byl opakovaně vyznamenán. Pruský král mu roku 1853 udělil řád Červené orlice III. třídy a papež pak roku 1865 jmenoval komandérem vojenské třídy papežského řádu Sv. Řehoře. Rakouský panovník jeho služby ocenil nejvyšším rozhodnutím ze 17. května 1861, kdy mu udělil řád Železné koruny III. třídy. Bratr Františka Josefa, Maxmilián, jej po nástupu na mexický trůn jmenoval komandérem řádu Naší Paní z Guadeloupe.
 
Roku 1862 byl Breisach jmenován sekčním šéfem na ministerstvu námořnictva, které ale existovalo jen několik let. Roku 1863 byl povýšen na velitele námořního okrsku Benátky a v letech 1864-1865 zastával funkci velitele přístavu Terst. Do výslužby odešel jako kontraadmirál odešel roku 1866. Po penzionování žil ve Štýrském Hradci.
 
Přestože měl jako rytíř řádu Železné koruny III. třídy nárok na nobilitaci, o povýšení do rytířského stavu požádal až v červenci 1877, tedy více než po šestnácti letech. Vydání diplomu ale pozdržel návrh erbu. Wilhelm se totiž v srpnu 1877 rozhodl, že totiž do svého znaku umístí fregatu Bellona. Na této lodi se účastnil blokády Benátek, po které (podle jeho slov) začala jeho rychlá kariéra. Problém byl však v tom, že podle návrhu na fregatě vlála rakouská válečná námořní vlajka. Podle normy erbovního krále O´Kellyho z roku 1724, novelizováné za vlády Marie Terezie, ale byly znaky monarchie, jednotlivých zemí říše i další symboly výlučným vlastnictvím panovníka, který jejich užití povoloval jako zvláštní vyznamenání. Návrh erbu byl proto nejprve předložen císaři a teprve poté, co jej František Josef 21. září 1877 schválil, mohlo dojít k nobilitaci.
 
Listinou ze 4. října 1877 byl kontraadmirál ve výslužbě Wilhelm Breisach povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Breisach (Ritter von Breisach) a získal vyžádaný erb:
 
V modrém štítě se zlatou osmihrotou hvězdou v levém horním rohu pluje k levé straně na rozbouřeném moři válečný trojstěžník přirozené barvy pod plnými plachtami. Na lodi jsou vyvěšeny čtyři rakouské válečné vlajky ve své předpisové podobě, z toho tři na stěžních, čtvrtá pak nad zádí. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s modro-zlatými přikrývadly vyrůstá námořník s kulatým černým kloboukem se širokou krempou a dozadu vlající černou stuhou. Dále má na sobě modré sako se zlatými knoflíky ve dvou řadách, bílé kalhoty a černý opasek. V levé ruce drží  červenou námořní vlajku s bílým břevnem, v jejímž karé je černá vlajka se zlatým břevnem, v pravé ruce pak dopředu obrácenou šavli s ochranným košem. Z levé přílby s červeno-stříbrnými přikrývadly vyrůstá stříbrný zpět hledící zajíc. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem FREI DOCH TREU.
 
Manželům Wilhelmovi a Eugenii Breisachovým se narodily čtyři děti, dcery Wilma (1851-1883) a Stefanie (1858-?) a dva synové. Mladší Rudolf (1856-1860) zemřel v dětském věku, starší Eugen (1853-?) vystudoval techniku, stal se inženýrem a působil jako ústřední inspektor rakouské jižní dráhy. Wilhelm rytíř Breisach zemřel jako dvaaosmdesátiletý ve Štýrském Hradci, stejně jako o devět let později jeho manželka.
 
 
 
Österreichisches Biographisches Lexikon 1815 – 1950, Bd. 1.
 
Županič,  Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Breisach (1877)rytíř Breisach (1877)167.71 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře