Archivováno NK ČR

Boschan (1867 – Friedrich)

Předkové Boschanů údajně pocházeli z Poznaně, ale v 18. století byl již rod usazen v uherském Novém Městě nad Váhom (na dnešním Slovensku), kde se jeho členové zabývali obchodem. Kolem roku 1808 se jeden člen rodu usadil ve Vídni a již jeho potomky se rod silně rozvětvil. Vídeňští Boschanové se většinou zabývali obchodem a této profesi zůstal věrný i Friedrich (1817-1871). Narodil se ve Vídni jako syn velkoobchodníka Josefa Boschana (†1850). Po ukončení obchodních studií nastoupil roku 1839 jako společník do otcova podniku, ve kterém již působil jeho starší bratr Wilhelm (1813-1890). Firma se záhy stala největším obchodem s průmyslovým zbožím v Rakousku a měla řadu poboček a podniků. Po smrti svého otce převzal Friedrich s bratrem Wilhelmem vedení rodinné firmy, která od té doby nesla jméno „Josef Boschan´s Söhne“. Roku 1851 se stal měšťanem města Vídně.
 
Kromě péče o vlastní velkoobchod se ale Friedrich zajímal i o rozvoj průmyslu monarchie. Uvědomoval si však i sociální rozměr ekonomického vzestupu říše a dopadu industrializace na drobné řemeslníky. Proto roku 1849 spoluzaložil Radu pro podporu nemajetných řemeslníků (Comité zur Unterstützung mittelloser Gewerksleute), která zasedala až do října 1850. Při příležitosti ukončení její činnosti vyslovil císař Boschanovi 4. října 1850 nejvyšší uznání.
 
Po ukončení činnosti Rady pro podporu nemajetných řemeslníků stál u založení Spolku pro zdravotní péči a zaopatření židů zaměstnaných v obchodech (Verein für Krankenpflege und Unterstützung handlungsangehöriger Israeliten), v němž od počátku vykonával funkci prezidenta, a byl také ředitelem Židovského ústavu pro hluchoněmé (Israelitisches Taubstummen-Institut). Jak bylo později zdůrazněno, mezi jeho zásluhy se počítalo také to, že za cholerové epidemie v letech 1854-1855 bez ohledu na špatný odbyt zboží nepřerušil výrobu ve svých podnicích a nadále dával práci dělníkům.
 
Boschan se také prezentoval jako rakouský patriot, zajímal se o blaho rakouské armády a věnoval se péči o raněné vojáky. Za války v Itálii roku 1859 vstoupil do nově vytvořeného Vlasteneckého pomocného spolku na dobu války (Patriotischer Hilfsverein während der Kriegsdauer), pro jehož činnost získal řadu osob nejen ve Vídni, ale také v Bad Ischlu, kde byla zřízena pobočka. Za tyto zásluhy jej císař 16. října 1859 vyznamenal zlatým Záslužným křížem s korunou. Když za války s Dánskem roku 1864 obnovil Vlastenecký pomocný spolek svou činnost, Friedrich byl opět v jeho řadách členem a věnoval na humanitární aktivity značné finanční prostředky.
 
Roku 1865 byl Boschan jmenován přísedícím obchodního soudu a zároveň získal titul císařského rady, který byl s tímto místem spojen. Po vypuknutí prusko-rakouské války roku 1866 působil znovu v řadách Vlasteneckého pomocného spolku a poskytl na jeho chodu nemalé peněžní částky. Když do Vídně začaly Severní drahou císaře Ferdinanda přijíždět tisíce raněných rakouských a saských vojáků ze severního bojiště, spolufinancoval činnost řady zdejších nemocnic a pomáhal zajistit vysílání členů spolku na jednotlivá nádraží, odkud probíhal odsun raněných. Členové spolku navíc pomáhali i při ošetřování raněných. Sám Friedrich Boschan věnoval péči o vojáky sedmnáct dnů a nocí, za což mu císař vyslovil nejvyšší spokojenost a šéf vojenské sanitní komise Severní dráhy později předal děkovný dopis podepsaný stovkou důstojníků všech hodností. Saský král Jan pak jeho zásluhy ocenil rytířským křížem Albrechtova řádu.
 
Friedrichova sponzorství se neomezovalo jen na aktivity ve zmíněných spolcích. Značné finanční prostředky věnoval svatostánkům a dobročinným ústavům a to bez ohledu na to, jaké církvi patřily. Navíc daroval nemalé částky peněz fondům na podporu invalidních vojáků. Všechny zmíněné služby státu i jeho občanům ocenil císař František Josef I. řádem Železné koruny III. třídy, jenž mu udělil kabinetním listem ze 3. prosince 1866. V květnu následujícího roku pak Boschan požádal o povýšení do rytířského stavu na základě statut řádu. Listinou z 8. června 1867 získal predikát rytíř Boschan (Ritter von Boschan) a erb:
 
Červeno-zlatě polcený štít. V pravém poli je stříbrné šikmé břevno s červeným křížem. V levém vyrůstá z černého ozubeného kola v patě štítu černý lev s červeným jazykem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou dvě zavřená červená křídla se stříbrnými letkami, každé se stříbrným šikmým břevnem, ze kterých přední nese červený kříž. Z levé s černo-zlatými přikrývadly pak vyrůstá černý lev s červeným jazykem. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem ORIGINIS MEMOR.
 
Stejného dne byl nobilitován i jeho bratr Wilhelm, který si zvolil znak jen mírně odlišný.
 
Friedrich rytíř Boschan měl s manželkou Julií (či též Franziskou) Epsteinovou dceru Betty, provdanou později za Sigmunda Landauera, a syna Friedricha. Ten po ukončení studia práv a zisku doktorátu vstoupil do státní služby. Původně působil na c. k. ministerstvu financí, kde roku 1900 dosáhl hodnosti sekčního rady. V lednu 1916 byl ale dočasně přeložen na c. a k. ministerstvo zahraničních věcí a císařského domu. Byl zde jmenován samostatným referentem a do jeho kompetence spadaly s válkou související specifické problémy dopravy. V březnu 1917 přešly po jeho referát všechny záležitosti týkající se železniční dopravy v Rakousko-Uhersku, Polsku, Turecku a na Balkáně, stejně jako řešení mezinárodních problémů týkajících se železnic,  vodních cest a lodní dopravy. V září 1917 získal titul a charakter ministerského rady, kterým byl definitivně jmenován v březnu 1918. Po vzniku Republiky Německé Rakousko v listopadu roku 1918 přešel do služeb zdejšího Státního úřadu pro zahraničí. Byl jmenován vedoucím 12. oddělení, pod které spadaly finanční a měnové záležitosti, banky a mincovnictví a zahraniční mezinárodní komise pro kontrolu státního dluhu. Do penze odešel roku 1921.
 
 
ŽUPANIČ, Jan - Horčička, Václav - Králová, Hana. Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.

NáhledPřílohaVelikost
Friedrich rytíř Boschan (1867)Friedrich rytíř Boschan (1867)137.05 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře