Předky zemanské rodiny Bernoláků je možné doložit až do poloviny 16. století, kdy majitelé oravského panství přikročili ke kolonizaci severní části Oravské župy. U vzniku (dnes již zaniklé) vsi Slanice tak stáli bratři ze šoltýzské rodiny Klaudiovců usazené původně v obci Kňažia u Dolního Kubína. Jeden z nich přivedl do Slanice kolem roku 1560 první kolonisty a stal se jejich dědičným rychtářem (šoltysem). Jeho rodina podle tehdejšího zvyku přijala jméno Slanický a postupně se značně rozvětvila.
V polovině 17. století jedna z linií této rodiny začala užívat další rozlišovací příjmení Brnula. Jejím nejvýznamnějším členem byl Matthias (Matyáš, Matej) Brnula, který měl roku 1677 od oravských pánů v pronájmu tři horské louky (poľany). V režii vrchnosti se také zabýval obchodem s polskou solí a získal nemalý majetek. Právě tyto jeho aktivity byly důvodem nobilitace, ke které došlo 15. června 1681, kdy Leopold I. udělil Matthiasi Brnulovi jinak Slanickému (Brnulla aliter Szlaniczky), a jeho potomkům z manželství se Susannou Benczurovou Martinu, Georgovi, Johannovi, Nicolasovi, Eliasovi, Susanně a Sophii uherské šlechtictví a erb:
V modrém štítě stříbrné vlnité břevno (popsané jako řeka/fluvius), ze kterého vyrůstají tři červené růže na zelených stoncích. Dole na zeleném trávníku solné hory (mons solis). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí jelen přirozené barvy.
Aby nobilitace nabyla účinnosti, musela být do roka veřejně vyhlášena na shromáždění příslušné župy. K tomuto kroku Matthias přikročil 23. února 1682.
Dva Matthiasových synů, Nicolas a Elias, se z důvodu zhoršení životních poměrů ve Slanici (zpustošení za povstání Františka II. Rákoczyho a opakované neúrody) roku 1716 odstěhovali do Novohradské (něm. Neuburg, maď. Nógrad) a Pešťské (něm. Ofen, maď. Pest) župy, kde jejich potomci užívali jména Brnula a později Bernula.
Ze šlechtické linie rodu po tomto datu ve Slanici zůstali jen potomci Georga Brnully (též Brnuliaka nebo Brnoliaka), příslušníků nešlechtických větví rodiny zde ale žilo mnohem více. Titul byl rodu v Oravské župě opakovaně konfirmován při takzvaných investigatio nobilitatis, naposledy v roce 1755. Od počátku 19. století tato linie užívala jména Bernolák. Jejími posledními členy byli bratři Anton (1762-1813), římskokatolický kněz, jazykovědec a první kodifikátor spisovné slovenštiny, a Matej Alojz (1768-1819), advokát při královské soudní kurii v Pešti a později právní zástupce řady velkostatkářů v majetkových záležitostech.
Literatura:
Horváth, Pavel, Pôvod a erb zemianskej rodiny Bernolákovcov zo Slanice, in: Genealogicko-heraldický hlas, 1/1991, s. 11-20.
