Archivováno NK ČR

Beck

Bratři Beckové, komerční rada Otto (1873-1960) a Edmund (1878-1942), spolumajitelé velké textilní firmy Wilhelm Beck & Söhne, byli údajně 31. října 1918 císařem Karlem I. povýšeni bez taxy do stavu svobodných pánů. Z dochovaných materiálů se však zdá, že jim titul panovník udělil až ve svém exilu ve Švýcarsku (stejně o několik dní později rytířský titul jako jejich bratranci Arturovi). Na každý pád ale byl všeobecně uznáván a dokonce zanesen i do Gothajského almanachu. Zde je také popsán erb, který si bratři zvolili, ale jež jim nikdy nebyl udělen:

Dělený štít se srdečním štítkem. Ten je modrý se stříbrným okrajem a v něm je stříbrná orlí hlava s červeným jazykem. Nahoře děleno, vpravo je ve zlatě černá váha, vlevo je ve stříbře kosmo položený meč se zlatým jilcem a záštitou překřížený vřetenem přirozených barev. Dole je v modrém stříbrný člun. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě modrá rozevřená křídla se stříbrným břevnem.

Po první světové válce žil Otto střídavě na Slovensku, kde si koupil kaštiel a statek Rohov nedaleko města Senica, a ve Švýcarsku. Zde také roku 1960 zemřel. Edmund se natrvalo usadil ve Velkém Meziříčí, kde jej zastihla i německá okupace. Jeho jediný syn Peter (*1923) se zahránil díky akci Nicolase Wintona, Edmund s manželkou a dcerou zahynuli v lublinském ghettu. 

NáhledPřílohaVelikost
Beck (1918)Beck (1918)206.29 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře