Archivováno NK ČR

Bassevi z Treyenberka

Prvním erbovníkem židovské víry byl člen Jakub Bassevi (1578-1635). Jeho rod pocházel údajně z Itálie, odkud měl přestěhovat do Prahy. Ve zdejší židovské obci záhy získal mimořádně postavení a od konce 16. století úzce spolupracoval s císařskou komorou. Jeho zásluhy o habsburské finance byly takového rázu, že již roku 1599 získal od Rudolfa II. ochranný list. Ten o 12 let později, 18. srpna 1611, potvrdil císař Matyáš, který Bassevimu zároveň udělil titul dvorního žida (Hofjude) a právo kupovat v Praze domy i mimo židovskou čtvrť. Tyto výsady se vztahovaly i na jeho rodinu, která měla neomezené právo obchodu a pohybu. Basseviho dominantní pozice mezi pražskými židy se opět potvrdila roku 1616, kdy byl zvolen jejich primátorem. Po Bílé hoře se stal členem nechvalně známého mincovního konzorcia Hanse de Witte, jehož činnost vedla v prosinci 1623 ke státnímu bankrotu. Snad na přímluvu Karla z Lichtenštejna byl Bassevimu 18. ledna 1622 udělen česky psanou listinou predikát z Treyenberka a erb:

Černý štít se stříbrným kosmým břevnem, které nese tři červené osmihroté hvězdy. Břevno je po obou stranách doprovázeno jedním zlatým, dvojocasým lvem s červeným jazykem. Na štítě spočívá korunovaná kolčí přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé je děleno stříbrno-černě, levé zlato-červeně, mezi nimi je rostoucí lev ze štítu.

Tyto výsady mu spolu se všemi předchozími privilegii potvrdil další císařský majestát z 12. dubna 1628. Podle obecně rozšířeného názoru byl prvním židovským šlechticem v dějinách, ale skutečnost je mírně odlišná. Můžeme sice předpokládat, že česky psaný list z roku 1622 skutečně Bassevimu udělil „erb neboližto znamení vladyctví“, ale německý překlad téhož majestátu pořízený o šest let později pouze uvádí, že Bassevi získal spolu s potomky znak, predikát a dědičné tituly Kaiserlicher Diener a befreiter Hofjude. Pro odpor českých stavů nebylo privilegium dokonce ani zaneseno do zemských desk. Jakub Bassevi tedy byl sice obyčejným erbovníkem, pobělohorský chaos v titulatuře a vytvoření nového šlechtického práva v českých zemích ale způsobily, že podle platných zvyklostí mohl být mezi šlechtice počítán. Pokus královských úřadů rozlišit mezi nobilitací a udělením erbu totiž během 20. let 17. století vedlo k vytvoření nového stupně šlechtické hierarchie – prostého šlechtictví. Otázka Basseviho nobility je ale pouze v teoretická. Už proto, že (bez ohledu na majetek) jako osoba židovské víry ani nemohl pomyslet na přijetí mezi zemské stavy a na získání plných práv osob rytířského stavu. Kariéra Jakuba Basseviho z Treyenberka skončila s Valdštejnovým prvním generalátem roku 1630. Po odvolání vévody frýdlantského totiž přešla povinnost splácet úvěr a dodávky pro armádu na císařskou pokladnu, která byla prázdná. V únoru 1631 vyhlásil Bassevi úpadek a jeho jmění bylo zabaveno. Zemřel jako chudý muž roku 2. května 1634 v Mladé Boleslavi.

Starší linie rodu, jež zůstala v Praze, brzy vymřela, zatímco potomci mladších Jakubových synů, kteří odešli do Polska, žili ještě na počátku 20. století. Roku 1911 dokonce v Bad Ischlu uspořádali hojně navštívený rodinný sraz.

 

ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.

NáhledPřílohaVelikost
Bassevi z Treyenberka (1622)Bassevi z Treyenberka (1622)185.38 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře