Renobilitace (obnovení šlechtictví) rodiny Balthazarů spadá do první velké vlny obnovování šlechtictví, která nastala na počátku 80. let 19. století. Podobně jako v řadě podobných případů vycházelo i zde “vědomí” šlechtické příslušnosti z rodinné tradice. Svůj původ rodina odvozovala od Bernarda de Balthazar, který byl jako radní Nového města pražského povýšen 3. května 1649 do českého vladyckého stavu. Na základě těchto dokladů bylo výnosem rakouského ministerstva vnitra z 5. března 1883 a listinou z 5. května 1885 sourozencům Balthazarům Hugovi, c. k. hejtmanovi generálního štábu, Leopoldovi, c. k. námořnímu poručíkovi II. třídy, Gustavovi, konceptnímu praktikantovi u c. k. zemské vlády ve Slezsku, Phillipině provdané Drobné a Emilii provdané von Bob obnoveno prosté šlechtictví s predikátem von. Rodina zároveň s tím získala nárok na erb:
Ve zlatém štítě hrotem červený rovnostranný trojúhelník, do nějž je vložen další červený trojúhelník hrotem dolů. V rozích většího trojúhelníku je po jedné červené hvězdě. Na štítě stojí turnajská přílba s přikrývadly nahoře červeno-stříbnými, dole modro-zlatými a s červeno-stříbrnou točenicí, ze které vyrůstá muž s hnědým plnovousem oblečený do modrého, zlatě přepásaného oděvu se stříbrným límcem a manžetami. Na hlavě má stříbný klobouk se širokou střechou, z něhož doprava vlaje stříbrná stuha. Muž drží v pravici zlatou lilii a v levici stříbrný mlátek na dřevěném topůrku.
Tento erb se dodnes dochoval na vstupní bráně zámku Hrochův Týnec, jehož majitelem byl Hugo Balthazar. V souvislosti se zahájením renobilitačních procesů došlo k také přezkoumání materiálů této rodiny, při čemž byly zjištěny závažné nedostatky. Šlo o neumělý zásah do úředních knih, který provedl tehdy již zesnulý Christian Bruckner. Navíc se přišlo na to, že skutečná pražský rod de Balthazar užíval zcela odlišného znaku se lvem ve štítu a křídlem v klenotu. Stejně jako v jiných případech byla proto rodina roku 1902 vyzvána, aby do stanovené lhůty prokázala své šlechtictví, jinak bude renobilitace prohlášena za neplatnou. Protože se důkazy nepodařilo najít, zřekli se sourozenci 11. února 1904 šlechtického stavu sami.
Hugovi a Gustavovi se po několika letech podařilo dosáhnout opětovného udělení šlechtictví, ovšem s novými erby a predikáty Balthazar z Babakdolu a Balthazar šlechtic z Bachlinden.
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
